V poslední době žije fórum MobileRead novým programem: Sigil je open-source multiplatformní WYISIWYG nástroj pro tvorbu a editaci elektronických knih ve formátu EPUB. Samozřejmě jsem ho hned vyzkoušel, bohužel se ale ukázalo, že mi k ničemu nebude – aspoň se stávajícími featurami ne. Třeba se ale bude hodit někomu z čtenářů.
V souvislosti s rychle se blížícím vydáním další „velké“ verze Total Commanderu mě napadlo, že bych mohl sepsat něco málo o svém oblíbeném správci souborů. Je jím poměrně málo známý a ještě méně oblíbený FAR Manager, původně dítko Eugena Roshala (autor RARu, později vyvíjený skupinou FAR Group a nyní už i open-source. Nepřeženu, když napíšu, že jde o daleko nejdůležitější program v mém počítači a že do značné míry určuje, jaké programy a dokonce i jaké operační systémy používám nebo jsem ochoten používat.
Svého času jsem poměrně intenzivně hledal vhodný program, kterým bych mohl zálohovat celé diskové oddíly. V mém případě bylo hlavním důvodem to, že jsem v zájmu urychlení svého počítače masivně investoval do nejrůznějších ramdisků (hardwarový Gigabyte i-RAM, softwarový qSoft a Superspeed), jejichž data jsem chtěl ochránit pro případ výpadku proudu, ale možných důvodů je víc – vcelku oblíbený je ten, že si zazálohujete svoji instalaci Windows tak, jak leží a běží, a v případě nějakých potíží (instalace chybného ovladače, agresivní ochrany proti kopírování nebo viru, postupné zpomalování OS v důsledku zahlcení zbytečnými aplikacemi a knihovnami atd.) prostě obnovíte zálohu a máte systém zase jako nový, aniž by bylo potřeba procházet martyriem instalace operačního systému a aplikací a hlavně následným nastavováním všech výchozích hodnot do použitelného stavu. Vyzkoušel jsem celou řadu řešení, zdarma i komerčních, které mi z různých důvodů nevyhovovaly, až jsem narazil na řešení. Nejlepší program pro zálohování partition je Drive Snapshot.
TrueCrypt jsem dlouhá léta používal (a stále používám) k plné spokojenosti, ale funkcionalitu pro šifrování systémových oddílů zavedl až dost pozdě – v době, kdy už jsem měl pořízený BestCrypt Volume Encryption, který zatím nemám důvod měnit. Proto jsem TrueCryptu nevěnoval až tak velkou pozornost a nemám ho vyzkoušený v ostrém provozu na ostrých datech. Nicméně jsem se mu věnoval aspoň natolik, abych získal představu o jeho vlastnostech, kdybych třeba někdy v budoucnu pořizoval další počítač a chtěl jsem ušetřit na licenci BCVE. Je ovšem možné, že některé z věcí, které mi na TrueCryptu jako nástroji pro šifrování systému vadí, jdou nějak vyřešit. Komentáře nebo fórum jsou tím pravým místem, kde se k tomu můžete vyjádřit.
Když mě DriveCrypt Plus Pack (DCPP) naštval svými nechutnými protipirátskými opatřeními, začal jsem pátrat po dalším softwaru. A našel jsem BestCrypt Volume Encryption (BCVE), který byl v té době v beta fázi dostupný každému zdarma. Snad to ode mě bylo neopatrné, použít na svoje data nedokončený šifrovací program, ale měl jsem dobré zkušenosti s firewallem stejného výrobce a riziko nebylo až tak velké (BCVE vychází z BestCryptu, kterému už v té době bylo asi 13 nebo 14 let; navíc všechna data pečklivě zálohuji). Každopádně teď s časovým odstupem mohu říci, že se to vyplatilo – BCVE je super program, který v mnoha ohledech své konkurenty daleko překonává.
Když mě před časem postihl záchvat paranoie, přestalo mi stačit šifrování jen kritických dat a začal jsem pátrat po možnostech, jak zašifrovat celý disk. Ono to ostatně má svou logiku i bez paranoie – každý operační systém, a Windows zvlášť, prozrazuje v rámci své činnosti spoustu informací, které by možná radši měly zůstat utajené, například prostřednictvím dočasných souborů nebo stránkovacího souboru. Šifrování celého disku tento problém řeší docela uspokojivě – prostě jsou zašifrované i tyhle „potenciálně zrádné“ soubory. Postupně jsem si prošel několik nástrojů, které to umí. Jako první mi do rány padl DriveCrypt Plus Pack (neplést s DriveCrypt bez Plus Packu, ten šifruje jen kontejnery, ne celé disky) od německé firmy SecurStar.
Nemám rád ochrany proti kopírování. Pokud mám jenom trochu na výběr, je pro mě jejich existence důvodem pro hledání alternativy. Ale teď jsem zrovna na výběr neměl a tak jsem na Books On Board se skřípěním zubů koupil chráněnou knížku ve formátu Adobe Digital Editions. Je to moje první setkání s tímto formátem, který se v ČR zrovna moc nevyskytuje, a tak si o něm možná taky se zájmem přečtete.
Po posledním kroku máme hromadu obrázků, kde každý odpovídá jedné stránce knihy. Co teď s nimi? Potřebujeme z nich udělat text. Proces i software, který to dokáže, se nazývá optical character recognition (OCR), a k dispozici je řešení od řady výrobců. Špatná zpráva do začátku je, že nemá vůbec smysl uvažovat o řešeních, která jsou zdarma – sice existují, ale kvalita jejich výstupu je velmi špatná. Nedejte se zmást tvrzeními o 99% přesnosti – jednak si každý výrobce tu přesnost měří jinak (někdo ji počítá jako procento správně rozpoznaných znaků, někdo jako slovníkových slov a někdo jako skutečných slov) a hlavně – 99% přesnost (tj. 1% chyb) u spíš kratší knihy znamená řádově 500 chybně rozpoznaných slov nebo 3000 chybných znaků, což mi přijde jako poměrně hodně a opravovat bych to fakt nechtěl. Komerční nástroje jsou v tomto nesrovnatelně účinnější, pokud máte dobrou kvalitu skenu, dosáhnete u stejné knihy na nějakých 50-60 chyb všech typů celkem.
