Po deseti dnech s novým a vychvalovaným operačním systémem Windows 7 (v 64bitové verzi) házím ručník do ringu a vracím se – aspoň prozatím – k Windows XP. Příčinou přitom není ani předem tušený konzervativismus, ani nefunkčnost některého klíčového hardwaru, ale vlastnost, pro kterou jsou Windows 7 vesměs opěvovány – stabilita, respektive její nedostatek. Nepřeháním, když řeknu, že za deset dní používání Windows 7 jsem počítač restartoval víckrát než za dva roky používání XP, a to i poté, co skončily instalace.
(Celý příspěvek…)
Rozhodl jsem se, že se přeci jenom podívám na Windows 7. Sice nejsem ani zdaleka přesvědčen o tom, že je to bůhvíjak dobrý operační systém (ve smyslu, že mi proti Windows XP přinesou zásadní výhody), ale podle všeho to je poslední možnost, jak na 64 bitů přejít pokud možno postupně a bez velkého šoku. A hned na začátek jsem dostal příležitost se celé odpoledne vyvztekat hned na čtvrté obraovce instalátoru: Dál než k výběru cílového disku jsem se nedostal, protože instalátor tvrdohlavě stojí na svém, že „Instalační program nemohl vytvořit nový systémový oddíl nebo najít existující systémový oddíl. Další informace naleznete v souborech protokolu instalačního programu.“ Řešení se nakonec našlo, ale že to dalo práci!
(Celý příspěvek…)
