Nevýhody e-inkových čteček

Na e-bookových diskusních fórech sem tam probíhají ostré diskuse o tom, jestli mají e-inkové čtečky smysl nebo ne. Společným jmenovatelem těchto diskusí je ovšem téměř absolutní neposkvrněnost diskutujících praktickými zkušenostmi s čtečkami – zavrhující argumenty vesměs pokládají lidé, kteří evidentně nikdy žádnou e-inkovou čtečku neviděli, nebo ji v lepším případě viděli, ale nepoužívali. Myslím si, že by nebylo od věci uvést věci na pravou míru – a kdo k tomu má lepší předpoklady než člověk, který už čtečku pěkně dlouho používá a zná její nevýhody? V dalším textu tedy najdete důvody, proč není dobrý nápad čtečku koupit, a také zmínka o některých „falešných argumentech“ proti čtečkám. Následovat bude článek naopak o tom, proč čtečka za koupení stojí.

Cena

Daleko nejviditelnějším a nejpádnějším argumentem proti koupi e-inkové čtečky je pochopitelně cena. Nejlevnější čtečky jsou sice inzerované za 200 USD (asi 3700 Kč), což už je docela přijatelné, ale má to několik háčků – v první řadě ten, že tato cena sice je inzerovaná, ale příslušné produkty stále ještě nejsou v prodeji. Reálně dosažitelná cena je 300 USD (5500 Kč), respektive zhruba 250 USD (4600 Kč) za použitou čtečku. To je ovšem cena při nákupu v USA, pokud chcete čtečku dostat k nám, musíte zaplatit poštovné a pokud nemáte mimořádné štěstí, tak i DPH. Reálně se tak dostáváme na cca 6100 Kč za použitou čtečku, a to už je skoro otázka, jestli nepřidat další tisícovku a nekoupit čtečku u nás i s dvouletou zárukou a výrazně snazšími reklamacemi.

6 až 7 tisíc Kč není zrovna málo, a to pořád ještě nejsme na konci: do čtečky je také třeba nahrát nějaký ten obsah. A pokud snad máte představu, že vyšší cenu čtečky doženete na levnějších knihách a dříve nebo později na čtečce dokonce vyděláte, čeká vás nepříjemné probuzení – elektronické knihy nejen že nejsou levnější než papírové, ale mnohdy jsou dokonce i dražší! Ušetřit na knihách se dá prakticky jen ve dvou případech: pokud se smíříte s drasticky omezeným obsahem a budete číst především knihy s propadlými autorskými právy, nebo pokud se obrátíte na nelegální zdroje. Za těchto okolností se dá na čtečce skutečně ušetřit, i když ta úspora není nijak závratná: zapomeňte na naivní výpočty typu „kniha stojí dvě stovky, stačí mi přečíst 40 knih a mám cenu zpátky“, u legálních knih můžete ušetřit tak 40-50 Kč na jedné; na knihách z nelegálních zdrojů ušetříte samozřejmě víc, ale zrovna tak se dá „ušetřit“ na tom, že ty knihy nebudete kupovat ale krást (rozdíl je samozřejmě v tom, že stáhnutí knihy z nelegálního zdroje může být za vhodných okolností legální).

Stranou ponechávám další náklady, které už není tak snadné vyčíslit, ale existují – třeba cena času, který musíte věnovat na naučení se ovládání čtečky a také počítače, ze kterého čtečku budete krmit, náklady na případné další vybavení (lepší obal, napájecí adaptér, paměťová karta, scaner na knížky atd.) atd.

Omezený obsah

Čtečka samotná není všechno – bez knih by byla k ničemu. Elektronické knihy jsou ovšem na samotném počátku a jejich nabídka je, ve srovnání s nabídkou papírových knih, směšná. V některých žánrech je to lepší než v jiných, ale dříve nebo později zjistíte, že kniha, o kterou máte zájem, v elektronické verzi neexistuje. Zkusíte tedy nelegální zdroje a možná budete úspěšní. Ale stejně se nakonec dostanete do situace, že požadovaná kniha prostě k dispozici není.

Pokud trváte na tom, že knihy mají být v češtině, tak k tomuto poznání dospějete velice rychle – pokud mohu soudit ze svého potulování po netu, v češtině je k dispozici něco málo z knih s propadlými právy, něco málo děl začínajících autorů, slušná nabídka sci-fi a fantasy (obojí ovšem nelegálně), a celkem přijatelné pokrytí některých oblíbených autorů (také nelegálně; v této souvislosti bych podotkl, že překlad je samostatným dílem a je chráněn stejně jako dílo původní, takže pokud webová stránka nabízí třeba takového Karla Maye v češtině, téměř s jistotou to dělá nelegálně, třebaže May samotný už chráněn není – ale jeho překlady v drtivé většině dosud pod zákonnou ochranu spadají, stejně jako ilustrace z českých vydání). Bohužel v této oblasti u nás stále panuje situace známá z počítačů v 80. letech – legální nabídka téměř neexistuje a když už, tak se naprosto míjí s poptávkou.

Kapitolou samou pro sebe je kvalita obsahu, který k dispozici je: Nad tím, co jsou papíroví nakladatelé schopni dát do prodeje, se můžu ošklíbat jak chci, ale proti tomu, co je k dispozici v elektronické podobě, jsou i ty nejodfláklejší knihy dokonalým dílem – legální i nelegální zdroje se ve vzácné shodě spokojují s tím, že knihu naskenují, proženou OCR a hned dají na trh. V e-knihách je pak doslova chyba na chybě, mnohdy chybí slova, věty nebo i celé stránky (!). V řadě případů se z textu ztrácí smysl, protože OCR korektura textů, pokud vůbec proběhla, se omezila na zjištění, že „Word nepodtrhl žádné slovo“ – bez nejmenšího přihlédnutí k tomu, že Word podtrhne jen neexistující slova, ne slova existující, ale kontextu neodpovídající. Jistě, pokud máte dostatečnou fantazii a knihy čtete „na spotřebu“, tak se s tím dá žít…

Výhodou elektronického obsahu ovšem je to, že se snadno šíří – jen obtížně se dostanete do – ve světě papírových knih běžné – situace, že je kniha vyprodaná a dotisk nebude.

Bordel ve formátech

Omlouvám se za to slovo, ale bohužel přesně vyskytuje situaci – výrobci čteček a tvůrci e-knih se zhlédli v tom nejhorším, co za třicet let zplodili programátoři, a každý si vytvořil svůj vlastní nekompatibilní formát pro elektronické knihy. Všichni byli motivováni snahou dát uživateli to nejlepší, nejrychlejší a nejpohodlnější, ale výsledek je ten, že v moři formátů aby se prase vyznalo. Výsledkem je asi tak dvacítka hlavních formátů a nespočet formátů vedlejších. Každá čtečka podporuje jen určitou podmnožinu z nich, často ještě v určité omezené variantě („samozřejmě, že umíme XXX, ale nesmí obsahovat YYY“). Odpovědí by teoreticky mohla být konverze mezi formáty, které se ovšem všichni zúčastnění zuby nehty brání (DRM sice údajně slouží jen k zabránění pirátství, ale takřka každý výrobce čtečky ho používá i jako prostředek pro „vendor lock-in“), na kterou potřebuje uživatel určité znalosti (které nejsou malé, pokud má výsledek konverze za něco stát) a která při tom všem často ani není možná (jen si zkuste zkonvertovat třeba PDF nebo LRF do něčeho použitelného!).

Pochopitelně je mnoho těch, kdo se snaží situaci řešit a přinášejí další a další „naprosto univerzální formáty, které nahradí všechny předešlé“. Vesměs to dopadá tak, že nový „univerzální formát“ buď není dostatečně univerzální a jen rozšíří řady existujících formátů, nebo je tak univerzální, že spoustu věcí dovoluje dělat variantně a každý výrobce si z něj udělá svoji proprietární odnož (ano, to je případ EPUBu). Otevřená zůstává otázka, jestli by takový univerzální formát, na kterém by se všichni shodli (naprostá utopie), fungoval dobře na všech zařízeních; mám o tom své pochybnosti.

Vhodnost jen pro některé typy knih

Nepříliš často zmiňovanou, ale o to závažnější skutečností je to, že se běžné čtečky hodí jen pro určité typy knih. E-inkové čtečky se například hodí pouze pro takové knihy, které čtete od začátku do konce bez přeskakování – je to dané tím, že překreslení displeje na nich dost dlouho trvá a velmi rychle zjistíte, že pokud se má displej překreslit několikrát, začne už to být velice nepohodlné. Při prvním pokusu o nalezení konkrétní stránky, u které neznáte přesný obsah, si rychle vzpomenete na nepřekonatelnou rychlost listování v klasické papírové knize. Můžete zkusit něco nesměle prohodit o vyhledávání, ale to byste si jen tak lhali do kapsy – na hledání musíte přesně vědět, co hledáte, a s dosavadními čtečkami tak jako tak nemáte moc pohodlné rozhraní pro naťukání toho hledaného výrazu. Totéž platí o možnosti psát si do knihy poznámky – pokud to e-čtečka vůbec umí, je to velmi nepohodlné.

Obecně se dá říct, že se čtečky dobře hodí pro beletrii, naprosto se nehodí pro odbornou literaturu a pro prostorově strukturované knihy (poezie, komiks) je to někde mezi.

Neodladěný software

Nepříjemností, která vás při používání všech čteček čeká, je neodladěný software. E-bookové čtečky jsou novým fenoménem a jejich software to dává zatraceně najevo: nejrůznější chyby, omezení a podivnosti jsou normou, ne výjimkou, a narazíte na ně všude – v ovládacím software do počítače, ve firmware čteček i v serverovém softwaru obchodů. Sony Reader, se kterým mám osobní zkušenosti, má například tendenci náhodně se restartovat (což by mi ani tolik nevadilo, kdyby přitom nesmazal uživatelská data jako záložky nebo sbírky), neumí používat adresáře (knihy v nich najde, ale zobrazí je v jednom seznamu, což „oceníte“ v okamžiku, kdy do čtečky nahrajete 200 nebo 300 knih), jeho vykreslovací jádro je mnohdy řekněme svérázné atd. Jiné čtečky mají zase jiné problémy, ale pokud mohu soudit z toho, co čtu na příslušných diskusních fórech, neexistuje ani jedna, která by šla prohlásit za stabilní a vypilovanou. Pokud chcete optimisticky doufat v to, že open-source programy z „komunity“ (včetně těch mých) jsou na tom lépe, nechám vás při tom, ale po straně se budu pošklebovat vaší naivitě…

Nejasná dlouhodobá výdrž

Papírová kniha vydrží pořádně dlouho – tisíce let sice ne, ale dostatečně dlouho na to, aby přežila svého prvního majitele. Jak je to s e-inkovou čtečkou nikdo neví – na to jsou s námi příliš krátce. Jisté je, že baterii bude nutné dříve nebo později vyměnit (to bude zážitek i pro mě, Sony Reader ji vyměňovací oficiálně nemá), výdrž displeje samotného je otázkou. Jisté je, že k čtečce se člověk musí chovat slušně – zatímco knihu lze libovolně zmačkat, polít, zapomenout na mrazu nebo na slunci, sednout si na ni atd. a text zůstane čitelný, u čtečky se tyto akce nedoporučují. A co si budeme povídat, dříve nebo později každý z nás zapomene, že se má podívat pod polštář, jestli tam náhodou něco křehkého nezůstalo…

Falešné argumenty

A teď něco málo k falešným argumentům proti e-inkovým čtečkám, aby snad někdo neměl pocit, že jsem zapoměl na nějaký zásadní nedostatek a nezačal na něj upozorňovat.

Knihu nenahradí

Poměrně často se dočítám výhradu v duchu titulku kapitoly, ať už v podobě „z papíru se čte líp“ přes „nejde vzít do vany“ až po „malá výdrž“. Pokud mohu říct svůj subjektivní dojem po 16 měsících používání, displej na bázi e-inku je pro účely čtení plně srovnatelný s papírem. Zapomeňte na všechno, co víte o CRT nebo LCD, e-ink je úplně jiná technologie a papíru je bližší, než si dokážete představit. Papír má o něco lepší kontrast, což ovšem čtečka kompenzuje možností změnit velikost písma; na přímém slunci se obojí čte stejně dobře, pod lampičkou také. Výdrž je sice omezená, ale ten týden bez problému zvládnete (pokud čtete pomalu, tak i dva až tři týdny). Vana není problém (mnohokrát vyzkoušeno) a pokud máte strach, můžete použít něco takového. Jediná námitka, kterou musím uznat, je, že s e-knihou ztratíte vůni knihy.

Mimochodem, taková drobná perlička – už jsem se při čtení na Readeru několikrát přistihl, že otočím stránku (doslova, jako u knihy) a divím se, že na zadní straně žádný text není…

Jednoúčelové zařízení

Tato námitka se často vyskytuje společně s námitkou k vysoké ceně a jde v ní zhruba o to, že za cenu čtečky můžu koupit kvalitní mobil, nějaký ten iPod Touch nebo jednodušší notebook, který toho dokáže mnohem více. Což je všechno pravda a já proti tomu nic nenamítám, pokud ovšem původce argumentu nedodá něco ve smyslu „a číst knihy na nich mohu stejně dobře“. V tom okamžiku totiž plácl ukázkovou blbost – i kdyby skutečně bylo LCD stejně příjemné na oči jako e-ink (není, ale dejme tomu, že jste ten mimořádný lidský druh, který je ochoten si to namluvit), je tu vhodnost k účelu: Když máte čtečku a chcete číst, prostě zmáčknete tlačítko a během sekundy pokračujete ve čtení tam, kde jste přestali; na ostatních zařízeních musíte přinejmenším spustit čtecí program, což nebývá úplně krátká záležitost (v případě notebooku zpestřená ještě startem nebo probuzením operačního systému). Ovládání čteček je optimalizované k tomu, aby se dobře používalo při čtení knih, na ostatních zařízeních vždycky máte nějaké kompromisy. Displej čtečky je tak akorát (vychází to někde mezi půlkou až celou stránkou papírové knihy), na mobilech je displej pro čtení přiliš malý, na noteboocích zase sice fajn velký, ale zase ta váha není úplně v pořádku. O výdrži na baterie snad radši ani nebudu mluvit.

Skutečností je, že mě docela štve být elektronikou ověšený jak vánoční stromeček pokaždé, když chci někam jít (v kapse mobil, v druhé MP3 přehrávač, ve třetí flashka s nejdůležitějšími programy, na krku čtečka a v batohu notebook), ale bohužel také zjišťuji, že používat jedno „univerzální zařízení“ je ještě mnohem nepohodlnější a více omezující – z notebooku si nezavolám (leda Skypem) a všechno strašně trvá, než do naběhne, mobil je malý a pořád při mě, ale číst na něm cokoliv delšího než SMS je čirý masochismus a ten poslech MP3 taky nic moc, iPod Touch dobře přehrává a jakž takž browsuje, ale nic moc jiného. Ovládání je ve všech případech fajn pro hlavní činnost zařízení, ale méně fajn pro cokoliv jiného… Jistě, to všechno může být moje úchylka, a jednoúčelová zařízení mohou být odsouzena k záhubě, ale – jak často sledujete televizní program na počítači místo na televizi? Máte doma herní konzoli? Používáte k přehrávání DVD svoje HTPC?

Slabý výkon

Občas se někdo pozastaví nad tím, že čtečky mají poměrně slabý hardware – pomalý procesor, malou paměť, pomalé přenosy po USB. Je to sice pravda, ale taky je pravda, že není vlastně žádný rozumný důvod, proč by ty parametry měly být větší. Na čtečce těžko budete provozovat nějaký procesorově náročný software, už jenom kvůli pomalému displeji, který nedokáže dost rychle zobrazovat jeho výstupy. Bylo by jistě hezké, kdyby do paměti šlo nahrát víc knih, ale jednak rychle zjistíte, že jakmile počet knih přeleze nějakou hranici, tak už se v nich velmi špatně orientuje, a hlavně – normální knihy jsou tak krátké, že dostupná kapacita bude to poslední, co by vás zajímalo (za těch 16 měsíců jsem přečetl necelých 160 knih o celkové délce 60 MB; potřebuju větší paměť než těch 192 MB, které mi dá můj Reader k dispozici?).

Chybí podsvícení

V okamžiku, kdy někdo nadhodí námitku, že e-inkové čtečce chybí podsvícení, můžete s diskusí skončit – dotyčný vůbec netuší, co to e-ink je a k čemu má sloužit. Celá krása a použitelnost e-inku spočívá v tom, že je zcela pasivní – sám nevyzařuje vůbec žádné světlo, všechno zobrazování je dané jen odrazem existujícího vnějšího světla. Podsvícení, i kdyby bylo možné (z principu funkce e-inku možné není, i kdyby o něj byl sebevětší zájem), by celou tuhle výhodu pohřbilo. Ještě tak se dá přijmout „nadsvícení“ v podobě nejrůznějších lampiček (PRS-700 od Sony má po stranách displeje zabudované diody pro osvětlování), ovšem těžce tím dostává na frak druhá největší výhoda e-inku – dlouhá výdrž. To už je lepší rovnou koupit nějaké to PDA nebo mobil s klasickým LCD nebo OLED.

Podobné příspěvky:

5 komentářů “Nevýhody e-inkových čteček”

  1. avatar pepak napsal:

    Clo je nulové nebo zanedbatelné, problémem je DPH. Tak jako tak už to je započítané do ceny.

  2. avatar Metalak napsal:

    Díky za poučný článek. Nezapomněl jsi náhodou hned u první nevýhody při nákupu v USA mimo DPH uvést i clo? Nebo ebook čtečky při dovozu do EU nepodléhají povinnosti platit clo.

  3. avatar Lukke napsal:

    Dekuji za moc pekny clanek, ktery me potesil a vzdelal zaroven.

  4. avatar Petr napsal:

    Perfektní článek, krásné shrnutí.

  5. avatar Rudy Korinek napsal:

    Velice hezký článek, do puntíku s ním souhlasím. Já si myslím, že jakmile se člověk naučí čtečku využívat tak už nechce jinak, je daleko na čtení pohodlnější. Nebojte se té investice, vrátí se vám pocitem na duši a to se zaplatit nedá …

    R.

Leave a Reply

Themocracy iconWordPress Themes

css.php