Re: DRM či neDRM

Kolega Jirka Vlček z e-bookového blogu na Palmknihy se zamýšlí nad DRM (Digital Rights Management, podle kritiků Digital Restrictions Management – fakticky technické prostředky, které mají zabránit v použití digitálního obsahu na neautorizovaných zařízeních) v elektronických knihách a ptá se, co na to my ostatní. Jednoduchá odpověď pochopitelně je, že DRM nikdy a za žádných okolností, ale skoro každá jednoduchá odpověď je chybná. Jaká je tedy složitější, snad méně chybná odpověď?

DRM z pohledu uživatele

Z pohledu uživatele se zdá situace jasná: DRM přináší spoustu omezení a nepříjemností – v případě e-booků typicky váže obsah na jedno nebo několik málo zařízení, vynucuje jeden konkrétní formát, brání jakýmkoliv opravám atd. Pokud má čtenář smůlu a jeho zaregistrovaná čtečka umře nebo třeba z nějakého důvodu musí přeinstalovat operační systém, tak o svou knihu přijde. Pokud zjistí, že by mu z jakéhokoliv důvodu vyhovoval jiný formát (koupím knihu v PDF a zjistím, že na e-bookové čtečce je to skoro nepoužitelné), nemůže s tím nic moc dělat, protože konverzní programy jsou zastaveny DRM systémem. Stejně dopadnu v případě, že se v knize rozhodnu opravit chyby – správně fungující DRM mi v tom zabrání. Existují i případy, kdy mi DRM může zabránit koupenou knihu vůbec použít – třeba standard EPUB nijak nedefinuje DRM systémy, takže když koupím chráněný EPUB, tak ho moje čtečka vůbec nemusí zvládnout zobrazit, přestože formát EPUB samotný zvládá. A to ještě máme u e-knih poměrně štěstí na to, že DRM systémy nejsou příliš invazivní (co si dovolují ochrany počítačových her nebo i aplikačních programů je mnohdy neskutečné a hraničí s trestním zákoníkem) a vesměs fungují jednorázově (zaregistruji zařízení a od té doby mohu knihy používat až do další reinstalace; nestane se mi, jako u hudby, že je platnost licence ověřována při každém přehrání, takže když prodejce zkrachuje nebo se prostě rozhodne přejít na jiný systém, o všechnu takto koupenou hudbu bez náhrady přijdu).

Zajímavější otázka ovšem je, jestli uživateli DRM přináší i nějaká pozitiva. Přímo se nabízí odpověď, že rozhodně ne, to ale není docela pravda. Ta otázka je totiž zavádějící, správně by měla být rozdělena na otázky dvě: 1) Přináší DRM nějaké výhody proti nechráněné knize? a 2) Přináší DRM nějaké výhody proti žádné knize? Na první otázku právě odpovídá to „rozhodně ne“, napadl mě vlastně jen jediný případ, kdy by odpověď snad někdy mohla být ano – pokud by cena vycházela výrazně ve prospěch chráněné knihy. Potíž je v tom, že to si dovedu představit v teorii, ne v praxi. Horní hranicí ceny je částka, kterou zaplatím za papírovou verzi, a ta je – s výjimkou odborných titulů – natolik nízká, že ani mnohaprocentní úspora pro mě v absolutních číslech nic neznamená: je hezké, že ušetřím osmdesát procent ceny (připusťme, že mi někdo takovou slevu za méněcenný produkt dá), ale pokud to má v absolutních číslech znamenat pět dolarů (cenu dvou velmi levných obědů), to snad radši tak malou částku zaplatím za plnohodnotný produkt, který mě přežije.

Druhá otázka je složitější. Je evidentní, že majitel práv ke knize nemá žádnou povinnost knihu v elektronické podobě vydat. Je celkem pochopitelné, že se bojí toho, aby se jeho kniha nezačala nekontrolovatelně šířit a nezničila mu i zisk z papírové verze. V situaci, kdy je „pirátství“ (žádné diskuse o lodích a zbraních, prosím, všichni přece víme, o co jde) doslova masovou záležitostí, docela chápu důvody, které ho vedou k rozhodnutí radši nic elektronicky nevydávat a držet se papírové verze, která se kopíruje relativně složitě. Za této situace může DRM mě-uživateli něco konkrétního přinést – může přesvědčit vydavatele, že jeho investice budou ochráněny a vydání elektronické verze ho o zisky nepřipraví.

Sám za sebe ale nejsem přesvědčen o hodnotě tohoto pozitiva – co jsem si vyzkoušel obtížnost skenování a převodu papírových knih na jedné straně a kvalitu zpracování prodávaných elektronických knih na straně druhé, přijde mi ve všech ohledech výhodnější koupit si papírovou knihu a tu si do elektronické podoby převést sám. Bude to pracnější, ale ne zase o tolik, a užitná hodnota výsledku bude nesrovnatelně vyšší.

DRM z pohledu majitele práv

Z pohledu majitele práv je situace dramaticky odlišná. Zatímco pro uživatele je DRM téměř výhradně nevýhodné, pro tvůrce se nedokážu jednoznačně rozhodnout. DRM má určité výnosy a také určité náklady, a je otázka, co z toho převažuje. Výnosy jsou dány tím, kolik uživatelů, kteří by nechráněnou knihu nekoupili, ji koupí chráněnou (nejspíš proto, že se jim ji nepodaří zkopírovat). Osobně jsem k počtu takových uživatelů silně skeptický – z diskusí si vesměs odnáším dojem, že ti, co knihy kupují, to dělají proto, že je to morální, ne proto, že to nemohou nebo neumí zkopírovat. Jenže to jsou ti samí lidé, co by si knihu koupili i tehdy, kdyby nijak chráněná nebyla. DRM je tudíž nepřesvědčí. Jak velká je skupina uživatelů, kteří by si knihu zkopírovali, kdyby mohli a uměli to, ale protože jim to DRM nedovolí, tak zatnou zuby a koupí originál? Místo toho, aby například nad tou knihou mávli rukou a zkopírovali si nějakou jinou? Nakolik je životaschopný obchodní model stojící na tom, že zákazníka donutí k něčemu, co zákazník nechce, nechť si každý vydavatel zhodnotí sám.

Na straně nákladů jsou přinejmenším dvě položky: Náklady na technologie včetně licencí za DRM systém, o kterých nevím vůbec nic, a náklady na uživatele, kteří by si nechráněnou knihu koupili, ale chráněnou buď odmítnou úplně nebo si ji „najust“ zkopírují z pirátských zdrojů. Pokud mohu soudit z diskusí, takových lidí není úplně málo – použitím DRM vydavatel fakticky říká, „považuji vás za zloděje a hodlám se proti vám chránit,“ a to (překvapivě) připadá mnoha jinak poctivým lidem jako natolik vážná urážka, že necítí žádné zábrany to vydavateli vrátit i s úroky. Takže si tu knihu třeba i koupí, zbaví ji ochrany a vypustí do světa. A vydavatel je přesně v té situaci, které chtěl zabránit, akorát že přišel o zákazníka, který by mu jinak byl věrný.

Úplně stranou stojí otázka, jestli je vůbec DRM účinné. Dlouhodobě určitě ne, z dosavadních technologií (i mimo e-booky) mi je známa jen jediná, která v čase obstála – Super Audio CD od Sony; drobný háček je jen v tom, že SACD i díky nekopírovatelnosti téměř nikdo nepoužívá. Ono taky je dost obtížné ochránit něco, co má ten, před kým se to má chránit, pod svojí kompletní kontrolou a může si s tím dělat co chce. Krátkodobě ochrany fungovat mohou, nejsem si ale jistý, jestli i u trhu, který teprve potřebuje nastartovat (což je IMHO případ e-booků).

Moje doporučení pro vydavatele

Pokud bych měl vydavatelům doporučit přístup k DRM, bylo by to asi následující: Vykašlete se na to, stejně vám to nepomůže, jen tím popudíte část potenciálních zákazníků a vženete je do náruče pirátů. Nechte knihy nechráněné, vydávejte je za rozumnou cenu tak, aby byly pro uživatele co nejpoužitelnější (tzn. mějte širokou nabídku knih i formátů, udělejte pořádně korekturu textu a buďte vstřícní k těm, kdo o knihu vlastní nedbalostí přišli). Ukažte jim, jak děláte všechno pro to, aby byli se svým nákupem spokojeni a že udělali dobře, když si zvolili právě vás. Nezískáte ty, kdo kopírují z přesvědčení, ani chronické šetřílky, ale vybudujete si dobré jméno u těch, kdo jsou schopni a ochotni utrácet a časem se vám tahle dobrá vůle vrátí.

 

Pro ilustraci: Když jsem před rokem koupil Sony Reader, obrátil jsem se na několik vydavatelů s tím, jestli mi aspoň výhledově nabídnou knihy, o které mám zájem. Kdyby se našel některý, kterému bych mohl poslat seznam knih a číslo kreditní karty a on mi obratem poslal elektronické knihy v použitelném stavu, klidně bych u něj obnovil celou svoji knihovnu a nekoukal na to, co to stojí. Výsledek? Pokud jsem vůbec dostal nějakou odpověď, bylo to „elektronické knihy nechystáme“. Tak jsem na jedné straně začal zkoumat pirátské zdroje a na druhé investoval do speciálního skeneru na knížky. Otázka pro vás, milí vydavatelé: Kolik e-booků si myslíte, že si u vás v dohledné budoucnosti koupím? Kolika uživatelům vás doporučím, protože jsem s vašimi službami byl spokojen?

Podobné příspěvky:

3 komentáře “Re: DRM či neDRM”

  1. Koupil jsem si mobil s integrovaným přehrávačem. Byly tam nějaké krátké skladby a video, aby to bylo na čem vyzkoušet. Na přehrávač to mělo málo paměti, ale paměť obstarávala karta SDHC Micro, koupil jsem si tedy novou, větší a obsah staré karty zkopíroval. Ovšem s výjimkou všeho, co mělo příznak DRM – to prostě nešlo. Jinými slovy, všechny skladby a videa jsem musel se starou kartou oželet (beztak za nic nestály). Jenže tak je to se všemi DRM soubory. Koupíte si nový, větší disk – a pokud nejste hacker, přijdete o všechno. Jediná pomoc je – vyhýbat se souborům DRM jako čert kříži. Nejde o to, zda platit (ano či ne), jde o to, že zaplatíte a pak klidně o všechno přijdete. A to mi připadá jako podraz. To samé platí se škrábnutím CD/DVD. Ideální je pořídit si hned po zakoupení kopii. Tak mám například v bezvadném stavu 40 let staré vinylové gramodesky. Vždy jsem je přehrával výhradně na magnetofon a ten jsem poslouchal (dnes z toho dělám výhodnější MP3). Díky tomu mám desky dodnes v pořádku. Tohle je ovšem u některých CD/DVD buď technicky zablokované (nebo dokonce protiústavní?). Při škrábnutí DVD (snadnější než u gramodesky) pak zbudou člověku oči pro pláč.

    Argument OSA, že si stejně mohu rozbít čínskou vázu a taky´o ni přijdu, mi připadá jako výsměch. Vázu si přece nekupuji, kupuji si obsah DVD. A ten se dá zálohou zabezpečit. Ostatně, čínské vázy jsou v muzeích také nahrazovány kopiemi (nakonec – originály soch dnes nestojí ani na Karlově mostě). Proč to tedy nejde? Tyhle zákazy proto považuji za buzeraci (v původním slova smyslu – obtěžování).

    Souborům chráněným DRM je prostě nutné se vyhýbat (jako čert kříži), což je jediná možná odpověď buzerantům (=obtěžujícím).

    P.S.: Originály si pořád kupuji. Filmy na DVD, dostupné na stáncích za lidovou cenu (pod 50.-Kč), ochranu DRM nemají. Zřejmě správná odpověď ze strany výrobců.

  2. avatar Jirka Vlček napsal:

    Moc hezkej článek! Ten můj původní strčí do kapsy. A souhlasím se vším, některé poznámky jsou pro mě hodně cenné.

  3. avatar Maxicek napsal:

    Naprosto souhlasim s clankem. Situace ohledne Ebooku je u nas katastrofalni a lide co by si knihu radi koupili proto ze je to, jak si hezky napsal, moralni nemaji sanci a jsou v podstate nuceni bud koupit papir, nebo krast. A to ze papirove verze uz dnes nejsou vzdy to co lide chteji, nehlede na to ze ne vzdy se daji sehnat, je jasne.

Leave a Reply

Themocracy iconWordPress Themes

css.php