A Crown Imperiled (Raymond E. Feist)

Pokud se ve svých nákupech orientujete podle Amazonu, vřele doporučuji nespoléhat se jen na jeho americkou verzi, ale mrknout čas od času i na jeho evropské mutace: Před necelými dvěma týdny mě docela zaskočila zpráva, že už vyšel druhý díl Chaoswar ságy, který mám podle amazon.com naplánovaný až na 12. března. Ve Velké Británii se asi nemohli dočkat, a tak tu předposlední díl Feistovy série ze světa Midkemie máme už teď. Recenzi A Crown Imperiled (Koruna v ohrožení) si můžete přečíst ve zbytku článku.

A Crown Imperiled (Raymond E. Feist)

Protože Feistovy české překlady stále dodržují své tradiční zpoždění o dva díly, takže angličtinou netknutí čtenáři ještě neměli možnost číst první díl (A Kingdom Besieged) přeskočím úvod do děje a začnu rovnou odprostředka. Aspoň na tom budete při čtení recenze stejně, jako jsem byl já při čtení knihy – za ten rok se mi stihla z paměti vypařit velká část toho, o čem první díl byl, takže jsem několik prvních kapitol dost tápal v tom, kdo je kdo a jaký má vztah k dalším postavám. Docela bych ocenil, kdyby se Feist vrátil ke svému zvyku ze ságy Trhlinové války, kdy na začátku každé knihy bylo stručné shrnutí toho, co se zatím událo. U Trhlinové ságy to až tak neocením, protože tu už znám zpaměti, ale Válku s chaosem ještě dostatečně načtenou nemám (se druhým čtením jsem teprve na začátku Darkwar ságy).

První kapitoly A Crown Imperiled mě velice rozladily, protože se nesou přesně v duchu Darkwar a Demonwar ságy: spousta postav, které ještě nemám zažité, je rozlezlá po celém světě Midkemie a potýká se se situacemi, které už Feist několikrát použil. V první kapitole se tak seznamujeme s dalším náčelníkem temných elfů, který se musí vypravit mezi nenáviděné lidi a sobě navzdory jim pomáhat; no a to je mi náhoda, Arkan je jistě jen shodou okolností synem Goratha, který se dostal do přesně stejné situace ve Zradě v Krondoru (kde se mimochodem dozvíme, že všichni Gorathovi potomci zahynuli). Druhá kapitola se pro změnu týká mladého šlechtice, který má na povel slabou posádku v kriticky důležitém městě a před branami velkou přesilu nepřítele, před kterým prostě to město musí ubránit; pamatujete si ještě Aruthu? Martin je mimochodem jeho prasynovec, další náhodička… A nepřekvapí ani čtvrtá kapitola, ve které Pug kupodivu nenajde další neznámou odnož elfů, ale jinou dosud neznámou, ale mocnou a významnou rasu. Nebo pátá kapitola, ve které se dva mladíci snaží ochránit Roldemskou princeznu před místní tajnou policií a dostat ji do bezpečí v Království.

V sedmé kapitole, kdy konečně začne očekávaný útok na Martinovu pozici, se kniha naštěstí „zlomí“ a začne napínavá strhující četba, na kterou si někteří z nás stále ještě vzpomínají z Feistových počátků, kdy se čtenář pořád má na co těšit, protože je otevřena řada příběhů s velkým potenciálem, ve kterých se nemůžete dočkat, jak dopadnou (setkání moredhela Arkana nebo démonky Child s Pugem, identita zlých prvních rádců, princezna Stephané a její přesun z deště pod okap apod.). Přes polovinu knížky nemá čtenář příležitost si oddechnout.

Celá tato část je napsaná velmi svěže a člověk se neubrání myšlence, jestli to náhodou Feist nenapsal už před patnácti lety a od té doby to schovával v šuplíku; opravdu, kniha mnohem spíš evokuje Trhlinovou ságu nebo možná i Impérium než cokoliv, na co jsme byli od Feista zvyklí v posledních letech. Bohužel ovšem i s tradičními chybami v kontinuitě, kdy Feist něco napíše, aby na to vzápětí zapomněl a překvapil tím, že Pug, který ve čtvrté kapitole objevil novou rasu, může být v patnácté kapitole šokován zprávami o její existenci. V menší míře se podobné kiksy objevují po celou knihu (zhruba na úrovni, že někdo mluví sám k sobě, nebo kontroverze s Gorathovými potomky viz výše), redakční práce je prostě na tradiční nízké úrovni. I s opakovanými slovy, na která jsem si stěžoval u všech knih minulých ság, a nově bohužel i se špatnými tvary sloves nebo umístěním apostrofů.

O koncových kapitolách radši pomlčím, za prvé abych neprozradil nic důležitého, a za druhé proto, že si zakládám na tom, že nepoužívám vulgární výrazy.

Tím jsem se ovšem zase dostal do situace, kdy nevím, jestli se mám na závěrečný díl Magician’s End (zatím nebylo datum vydání oznámeno) těšit nebo se ho obávat. Výborná střední část dokazuje, že Feist stále ještě má tvůrčí potenciál, a proměny některých klíčových postav v posledních dílech signalizují, že bychom se docela klidně mohli dočkat něčeho úplně nečekaného – pomalu už se připravuji na možnost, že se ukáže, že Leso Varen je Magnus – nebo Pug – vrátivší se z budoucnosti. Závěrečné kapitoly, ve kterých se dávají do pohybu staré známé i nové neznámé zlé síly ovšem vzbuzují obavu, aby to neskončilo bojem Puga proti všem včetně boha zla Nalara a stvořitele všech vesmírů a všeho v nich (včetně Nalara). A abychom se zase nedočkali popření toho, co bylo řečeno dříve; prology a epilogy posledních dvou knih však ukazují, že my, šťourové v detailech, budeme mít v posledním dílu napilno.

Ale dokud Magician’s End nevyjde a všechno to nepokazí, můžu směle prohlásit, že i se všemi svými chybami je A Crown Imperiled to nejlepší, co Feist napsal od konce Hadí ságy.

Podobné příspěvky:

2 Responses to “A Crown Imperiled (Raymond E. Feist)”

  1. avatar hadas napsal:

    Je pravda, že se české překlady zpožďují. Konkrétně tady je to ale proto, že bylo rozhodnuto o dražbě práv na komplet všech tří knih a to teprv nedávno. Takže na překladu prvního ani druhýho dílu se nemohlo dělat. Pokud se nemejlim tak se o tom někde na netu psalo.

  2. avatar Diakon napsal:

    Už před časem mě štval s tím, že všecky postavy se jmenují stále stejně. Když to člověk nečte v jednom kuse všecko tak v tom má takovej guláš…

Leave a Reply

Themocracy iconWordPress Themes

css.php