For Love of Evil (Piers Anthony)

For Love of Evil - přední obálka

Ve osmdesátých letech minulého století si spisovatel Piers Anthony vymyslel docela zajímavý svět, vzniklý jako kombinaci tří světů: našeho (resp. mírně budoucího) moderního vědeckého světa, světa popisovaného hlavními náboženstvími, zejména křesťanstvím, a magického světa mýtů a legend. Celý svět stojí na představě, že všechny tyhle komponenty tu existovaly vždycky, ale zatímco v našem světě se prudce rozvinula ta první na úkor ostatních, v Anthonyho světě všechny stály vedle sebe a vyvíjely se přibližně stejně. Takže tam vedle sebe fungují auta a létající koberce, počítače a kouzla, draci a kosmické lodě, bůh a ďábel, vzájemně se doplňují nebo si pomáhají (například počítač se výborně hodí pro vyvolávání démonů, protože nikdy na nic nezapomene a nedovolí démonovi vymknout se kontrole). Významnou částí tohoto světa je pět neutrálních sil – smrt, čas, osud, válka a příroda – které jsou vlastně „úřady“ spravované obyčejnými lidmi. Cyklus Inkarnace nesmrtelnosti (Incarnations of Immortality) popisuje právě „běžný život“ těchto inkarnací a jejich zápas se zlem – inkarnace a jejich úřady jsou sice nominálně neutrální, ale fakticky musí stát na straně dobra, protože zlo dělá všechno pro to, aby normální chod světa zvrátilo ke svému prospěchu.

Na začátku devadesátých let u nás nakladatelství Classic, nechvalně proslulé kvalitou svých překladů, vydalo pět knih inkarnací, od smrti (Na bledém oři) přes čas (Ve skleněných hodinách), osud (Se zamotaným vřetenem) a válku (Vláda rudého meče) až po přírodu (Náruč zelené matky), ve které dobro konečně triumfovalo a Satan byl definitivně poražen. Zazvonil zvonec, pohádky je konec, a nikdo se už nedozvěděl, že série má ještě dva další díly, které tvorí nedílnou součást celého cyklu, a jeden „bonusový“ díl stojící mimo. A zrovna šestý díl, o kterém napíšu dnes, je tím nejlepším, co Inkarnace nesmrtelnosti obsahují. Seznamte se s For Love of Evil („Pro lásku ke zlu“), zabývající se, jak jinak, Satanem.

Parry byl už od samého počátku svého života zmítán osudem. Krátce po narození v roce 1190 mu byla určena úloha lidské oběti, která měla dodat sílu mocnému kouzlu. Shoda okolností a rivalita mezi mocí magickou a mocí náboženskou mu zachránila život a naopak z něj udělala adoptivního syna uznávaného kouzelníka. V průběhu let se u něj projevil magický talent a sám se dostal na nejlepší cestu k tomu, stát se velkým mágem. Jeho štěstí se zdálo dokonalé, když se mu podařilo získat lásku krásné Jolie, ale pak přišla těžká rána: začala křižácká výprava proti kacířům a on i jeho otec, jakožto potenciální mocní protivníci, se stali jedním z prvních cílů. Parry sám přežil, ale jeho blízcí to štěstí neměli – a co hůř, právě od této tragédie se začal odvíjet řetěz událostí, který vyvrcholil vzestupem Parryho na pozici inkarnace zla. Parry, v jádru docela dobrý člověk, se stal Satanem, vládcem pekel a tím, kdo je zodpovědný za všechno zlo na celém světě…

Zhruba polovinu knihy postupuje děj stejným stylem jako v předchozích dílech Inkarnací: Čtenář se seznamuje s hlavním hrdinou, zatím ještě obyčejným člověkem, a jeho vzestupem (resp. v tomto případě spíš poklesem) až do pozice inkarnace. Nato následuje provedení hrdiny jeho doménou a seznámení s ostatními inkarnacemi a svým vlastním místem v běhu světa. Hodně to připomíná Čas, jen s tím rozdílem, že průvodkyní nové Inkarnace po jejím panství není Osud (stojící na straně dobra) ale démonka Lilah (kterou známe z Rudého meče).

Zajímavější je pochopitelně hlavně druhá část, ve které se Parry stal Satanem. Anthony se musel vypořádat s dost obtížnou úlohou, jak napsat Satana a jeho dílo tak, aby to bylo průměrného čtenáře zajímavé, aby to mělo nějaký rozumný děj a aby to nebylo v příliš zjevném protikladu proti tomu, co čtenář zná z reálného světa i z minulých dílů Inkarnací – a ještě udržet napětí, i když čtenář z Přírody ví, jak to všechno skončí. To první bylo ještě celkem jednoduché – stačilo si vypůjčit recept použitý v případě Smrti a vyjít z toho, že inkarnace zla konec konců nemusí být sama zlá; je ve své podstatě jen manažerem starajícím se o svěřený úřad a i když musí dodržovat pravidla své práce, nemusí s nimi vždy souhlasit. Hlavně se ale Anthony odchýlil od své dosavadní praxe, ve které je svět inkarnací sice podobný světu našemu, ale není pochyb o tom, že jde o světy úplně jiné: Svět z For Love of Evil je naším světem, jen doplněným o magii. Projevuje se to mimo jiné v tom, že prakticky celá historie obou světů se až do druhé světové války shoduje, jen jsou významné události dány vzájemným soupeřením inkarnací; z toho pak vyplývají i některé zvláštnosti, které z historie známe ale které jakoby nedávaly smysl – no nedávají, protože jsou výsledkem konkrétního zásahu konkrétních nadpřirozených sil…

Rozumný děj a napětí souvisel v předchozích dílech právě s bojem proti Satanovi, což u Satana samotného dost dobře použít nejde. Anthony tedy nechává Satana bojovat proti stávajícímu systému; boj proti ostatním inkarnacím včetně boha pak je dán prostě tím, že ty ostatní inkarnace neznají nebo nechtějí znát důvody a principielně brání status quo. Nejsem si jistý, jestli to byl úmysl, a jsem si dost jistý, že pro to silněji nábožensky založení čtenáři knihu tvrdě odmítnou, ale nakonec z celé sedmičky hlavních inkarnací jen Satan působí jako někdo, komu jde o dobro lidstva; pět „neutrálů“ jsou v podstatě zatvrzelí fanatici, kteří si pořád melou tu svoji a neuvažují o vyšším smyslu, no a bůh z toho celého vyšel jako hlavní padouch.

Největší problém knihy byl zjevně v tom, jak ji dostat do souladu s dějem předchozích dílů. Jsem si dost jistý, že přinejmenším od války, spíš ale už od osudu, Anthony věděl, že bude psát sedm dílů a ne jen pět, takže si nechal volnou cestu. Čas stojí v podstatě mimo hlavní děj a nijak zvlášť ho neovlivňuje, takže ani u něj nebyl problém. Ve smrti je ale Satan postavou, která naprosto neodpovídá pojetí z For Love of Evil – mučení Smrťovy přítelkyně Luny nebo týrání zatracených duší v pekle jsou jen některými příklady. Anthony to vysvětluje selháním „nižších manažerů“ (Satan těžko může stíhat všechno sám, soustředí se jen na hlavní politiku a běžné věci deleguje na podřízené), které Satan bere na sebe, protože „za svými lidmi stojí“. Není to úplně ideální, některá ta vysvětlení mi přišla hodně těžkopádná, ale celkově vzato to dopadlo docela dobře.

Stěžejní částí knihy je pochopitelně Satanova snaha o ulovení Orb, nastávající přírody; průběh i výsledek už čtenář zná ze Zelené matky, tady se ovšem dozvídá, jak to celé vnímal nepřítel. A navzdory očekávání jsou celé námluvy opět super a opět obsahují napětí, jak asi dopadnou.

K For Love of Evil jsem zpočátku přistupoval se značnou nedůvěrou – připadal mi jako další dojení už jednou podojené krávy (zdravím Feistovu Rides a Dread Legion); dostal jsem ale knihu, která do série skvěle zapadá a doplňuje ji o spoustu nových myšlenek a vysvětlení. A kdyby jenom to – dostal jsem knihu, která je jasným vrcholem celé série a dokonce překonává i – také výborného – Bledého oře. Pokud jenom trochu umíte anglicky, doporučuji k sehnání a přečtení.

Podobné příspěvky:

3 komentáře “For Love of Evil (Piers Anthony)”

  1. avatar Ales napsal:

    díky za reakci, no, ale je tady ještě ten Adept a taky Xanth. Chtěl jsem do Classicu zavolat nebo poslat mail, ale nemůžu je nikde najít. Kdybys měl kontak tak mi jej prosím napiš, bláhově si totiž myslím, že mě vyslyší a začnou překládat jak diví :), díky.

  2. avatar pepak napsal:

    Nevím. Kdybych si měl tipnout, a podotýkám, že je to jen odhad bez sebemenších reálných podkladů, tak bych řekl, že v té době nikdo v Classicu o šestém a sedmém dílu nic nevěděl. A když se o tom dozvěděl, usoudil, že už je příliš pozdě, než aby se dalo navázat. Je to škoda, protože speciálně For Love of Evil je naprosto skvělá knížka, ale co se dá dělat…

  3. avatar Ales napsal:

    Ahoj, no anglicky trochu umím (FCE), ale nebaví mě pořád dohledávat nová a nová slovíčka, která se běžně nepoužívají. Proč (trochu nazlobeně)to vlastně nikdo nepřeložil, stejně jako další knihy ze serie Adepta a taky Xanthu?
    Díky za reakci.

Leave a Reply

Themocracy iconWordPress Themes

css.php