Magician’s End (Raymond E. Feist)
Téměř v patách po zakončení série s Plazivcem vyšel i závěrečný díl ságy válek chaosu. Knihou Magician’s End (Mágův konec) ukončuje spisovatel Raymond E. Feist 31 let trvající sérii příběhů ze světa Midkemie s hlavním hrdinou mágem Pugem. Co myslíte, jde o skutečný konec, nebo zůstávají otevřená zadní vrátka pro další díly?
Mágův konec přímo navazuje na předcházející Korunu v ohrožení, což mě u Feista už tradičně staví do nepříjemné pozice: V češtině zatím vyšel jen první díl Válek chaosu, takže když popíšu přesně východiska posledního dílu, riskuji, že prozradím zápletku dílu druhého. Když je nepopíšu, tak ovšem celý příběh bude „viset ve vzduchu“. Naštěstí mi Feist situaci ulehčil, protože návaznost Konce na Království v obležení a Korunu v ohrožení je vcelku nepodstatná – předcházející díly slouží spíš k představení hlavních postav, kladných i záporných. Co se týče východisek třetího dílu, v podstatě je stačí shrnout do konstatování, že zatímco Pug a spol. se opět potulují mezi světy, Království je na západě v moci Keshanů, na východě na hraně občanské války o následnictví a všude i s celým zbytkem Midkemie těsně před zničením ze strany temnoty, kterou z posledních sil zadržují zbytky hvězdných elfů. Na druhém konci knihy už od dob Hadí ságy víme, že číhá Pugova zkáza, zničení všeho, co miluje, a smrt v marnosti. Ale jakou přesně bude mít Pugův zánik podobu, to je to, oč tu běží.
Mágův konec má dvě hlavní dějové linky: Na jedné sledujeme Hala conDoina, Jima Dashera, Tyrone Hawkinse a další známé z předchozích dvou dílů, kteří řeší problematickou situaci království, tzn. zejména to, že je tu několik nesmiřitelných frakcí bojujících o pozici krále. Téměř celá tato část se odvíjí jako série potyček a bitev mezi mladými hrdiny, podporujícími nárok prince z Krondoru, a jejich protivníky, kteří stojí na straně východního prince Olivera.
Druhá dějová linka se pochopitelně týká Puga a jeho mágů a pochopitelně i jejich protivníka. Tato část je mnohem méně akční, ze dvou důvodů: Za prvé, ačkoliv už postavy i čtenáři mají dost informací o podstatě nepřítele z Válek s démony, stále je tu co objevovat – zejména to, jak vlastně nepřítele porazit. No a za druhé proto, že s výjimkou samotného vládce nepřátel vlastně není nikdo, kdo by se mohl moci Puga, Magnuse a dalších postavit: Hrozba nejrůznějších útočících příšer je v tom, že na ně Pug nemá čas, protože se musí zabývat jejich vládcem.
Propojení obou dějových linií je minimální, omezuje se prakticky jen na to, že sem tam některý z bojovníků první linky odhalí něco, co přinese dílčí prospěch mágům z druhé linky (Martin conDoin odhalí důležitou informaci, Brandan pomůže odvrátit útok na Čarodějův ostrov a tím uvolní ruce tamním studentům, aby mohli podpořit Puga). V podstatě proti tomu nelze nic namítat, je těžko představitelné, co by mohl i dobrý šermíř přinést do boje o osud vesmíru, ale přesto mi to trochu připadalo, jako kdyby Feist tu první část psal jenom proto, že je placen od slova.
Je ovšem třeba uznat, že Feist své řemeslo ovládá. Obě dějové linky odsýpají, pořád se něco děje a téměř každá kapitola přináší nějaké nové informace nebo aspoň nové hrdinské kousky. Samozřejmě se Feist nevyhnul opakování některých svých oblíbených motivů a černobílého vidění světa, takže zbabělí nebo neschopní jsou vždycky jenom protivníci, hrdinové mají nanejvýš smůlu nebo mnohem méně lidí. Ale proč ne, hrdinsky umírající velitel nebo brilantně provedený protiútok fungují stejně dobře i podruhé – nebo podesáté. Výborně také fungují setkání s postavami z minulých dílů: do děje se podařilo nenásilnou formou vsadit dávno mrtvé postavy, např. Kulgana nebo Borrice mladšího, a tato krátká setkání udělala víc pro propojení Mágova konce se starými sériemi než desetkrát recyklovaný Macros nebo obdoba Jimmyho Ručky.
Na rozdíl od Démoní války a válek s Dasati, kde se daly nedostatky přehazovat vidlemi, mám výhrady vůči Mágovu konci jen drobnější a jen tři: Redakční práce je jako obvykle dost odfláknutá, takže čas a prostor prostě nenavazují; sem tam přebývá nebo chybí celá jedna generace, cestování podle všeho střídá chůze pěšky a jízda autem, podle toho, kdo a kam se potřebuje dostat. Dále, Feist si v předchozích dílech připravil na obě strany příliš mnoho postav a mám pocit, že měl potom problém vymyslet, jak se jich zbavit nebo je aspoň využít. Důsledkem je, že řada postav je jen do počtu, některé tiše zmizely, a mnohé zahynuly v mnoha potyčkách, které v globálním pohledu nemají moc smysl a kniha by se bez nich klidně obešla. Dokonce by na tom možná byla i lépe, protože by nepůsobila tak krvežíznivě. No a poslední výhrada, související částečně s předchozí: Zdaleka ne všechno dává smysl. Zejména je velmi podivný vztah mezi hlavním nepřítelem a jeho akcemi na Midkemii, nevidím prostě způsob, jak by mohl vytvořit Leso Varena, nebo k čemu by mu mohl být dobrý Cech vrahů – vlastně všichni Pugovi nepřátelé z předchozích dílů, včetně boha chaosu Nalara, by měli být pod jeho rozlišovací schopností. A nejen oni.
Všichni jsme jistě byli zvědaví, jak si Feist poradí s Pugem. Odpověď je, že zvláštně. Původní proroctví z Hadí ságy nedávalo zrovna moc možností pro uspokojivý závěr knihy, což Feist vyřešil jednoduše tak, že si z něj vybral jen části, které se mu líbily, a ty ostatní tiše ignoroval. Což na jednu stranu vedlo k příjemnějšímu a stravitelnějšímu závěru a IMHO i lepší knize, na druhou stranu zanechalo určitou pachuť podrazu na čtenářovi. Ale konec konců, na to už jsme u Feista zvyklí, že případné rozpory jde vyřešit snadno tím, že Macros pokrčí rameny a s úsměvem přizná, že minule lhal. A když ne Macros, tak aspoň bohové.
Ve srovnání s předchozími díly ale hodnotím Mágův konec poměrně pozitivně. Jako epický závěr mnoho let se rozvíjející ságy zcela jistě funguje. Dobře, nechává otevřená dvířka pro případná budoucí pokračování (i když bych řekl, že Feist už má Midkemie plné zuby a bude se chtít věnovat něčemu jinému), ale zase se Feistovi i uprostřed zmaru a zkázy podařilo napsat konec, který působí optimisticky. Kéž by se takhle uměli se svými postavami rozloučit i jiní „seriáloví“ autoři!
Tak som sa dnes dozvedel, ze Magov koniec vyjde toho roku v maji (kveten) vo vydavatelstve Wales.
Zdravim, mela vyjit dle Walles jak mi psali, v prosinci 2014, znami mi pak v lednu 2015 vytelefonoval s vydavatelstvim ze na veletrh knih. Ted mam informaci…. SNAD V PROSINCI 2015
Tasopenaf: Netuším, nesleduji české překlady tak podrobně. Jen jsem si dal pozor, jaký je stav, když jsem psal recenzi.
Vysiel uz Maguv konec u nas?
Tak knihu jsem zakoupil a nemůžu se dočkat, až budu mít konečně čas si jí přečist. Podle toho to vypadá na pořádnou pecku.