Festival Fantazie 2009

Festival fantazie v Chotěboři navštěvuji od roku 2006, kdy na něm vznikla speciální horrorová linie Studny (pro kterou píšu recenze a záplatuji nalezené problémy). Letošní FF ovšem byl význačný, protože se na něm premiérově objevila druhá pro mě zajímavá linie – SoundtraCon o filmové hudbě (přesněji řečeno, SoundtraCon se na FF poprvé objevil vloni v rámci FF Speciálu, ale FF Speciál nepovažuji za „plný“ FF, takže…). Premiérově jsem se také nechal přesvědčit k tomu, abych se z pasivního účastníka proměnil i na přednášejícího. Tento příspěvek tak vzniká hlavně proto, že jsem na Festivalu slíbil dát svoje přednášky na web a k tomu pochopitelně potřebuji nějakou tu omáčku.

(přeskočit kecy a jít rovnou k downloadu)

Až do ročníku 2008 jsem měl Festival fantazie docela jednoduchý, protože na něm byla jediná pro mě zajímavá linie, takže se veškerá logistika skládala pouze z rozhodování, co ze Studnovského programu si prohlédnu a co můžu oželet a vyplnit hraním deskových her v Sokolovně. Letošní soundtracková linie to trochu zkomplikovala – na jednu stranu mě potěšilo, že se odehrává ve stejné dny (tzn. stačí mi na FF dojet jednou a zabít jen jeden víkend místo dvou), na druhou stranu jsem vcelku s jistotou mohl počítat s tím, že se mi zajímavé akce budou krýt. A také že ano – sice se podařilo vychytat to, abych měl v jeden čas jen jednu přednášku, bohužel se ale splnilo výše zmíněné očekávání a v řadě případů jsem musel s těžkým srdcem oželet lákavý program jenom proto, že se konal ve stejném čase jako moje přednášky nebo byl ve druhé linii program ještě zajímavější. Letos to vzhledem k nabitému programu SoundtraConu znamenalo, že jsem přišel o drtivou většinu Studnovského programu 🙁

Sobota, 9:00: Studna – Zahájení linie a představení filmových projekcí: Měl jsem těžké dilema, jestli v sobotu v 9 hodin dojít na Studnovské nebo SoundtraConovské zahájení. Nakonec zvítězila Studna, hlavně proto, že jinak téměř vždy dostal přednost SoundtraCon a chtěl jsem Studnu aspoň trochu podpořit v době, kdy hodně návštěvníků ještě spí. Přednášku měl tradičně Evilmind a vedl ji ve stejném duchu jako v minulých letech, tzn. představil jednotlivé chystané projekce a pustil k nim vhodné ukázky pro nalákání návštěvníků. V první polovině mu, také tradičně, trochu scházel čas (příště to chce míň mluvit nebo používat kratší ukázky), druhou polovinu jsem neslyšel, protože jsem si chtěl ještě naposledy zopakovat svoji historicky první přednášku na FF.

Sobota, 10:00 SoundtraCon – úvod do světa filmové hudby: Přednášku jsem měl podle propozic dělat spolu s Fighterem, do toho se mi ovšem vůbec nechtělo, protože vím, jak takové „sdílené“ přednášky dopadají. Nakonec jsem naštěstí uspěl se svým konceptem, že si přednášku napíši a odprezentuji víceméně sám a Fighter ji jen doplní o věci, na které jsem zapoměl, a o nějaký rozumný vzhled. Vyšlo to na 100% – vlastně ještě na víc, protože Fighterova grafika se mi tak zalíbila, že jsem ji promptně okopíroval i do ostatních soundtrackových přednášek :-). Na začátku přednášky mě ovšem čekal menší šok, protože se účastníci FF naprosto zbláznili a na přednášku jich přišlo asi dvakrát tolik než byla kapacita místnosti; doteď nevím, co je to vlastně popadlo, mohu jen doufat, že nebyli moc zklamáni – to ovšem musí posoudit oni sami. Za sebe mám z přednášky docela dobrý dojem, i když při zpětném pohledu se mi zdá, že jsem ji možná pojal až příliš teoreticky a že jsem případně mohl pustit i nějakou tu hudbu. Na druhou stranu, i takhle mi čas vyšel jen tak tak.

V 11 hodin mi vzniklo volno, dané tím, že ve Studnovské linii už hodinu běžel film, který mě tak jako tak nijak nelákal (upírské filmy nemusím) a koukat na něj odprostředka už by bylo až příliš velké psycho. V soundtracích měl E-wan přednášku o motivech ve Star Wars, která byla výborně připravená, jak je u E-wana běžné, a kdyby se mi hudba ve Star Wars aspoň trochu líbila, určitě bych vydržel poslouchat déle než těch pár minut. Uvolněný čas jsem věnoval na další přípravu na druhou přednášku.

Sobota, 12:00 Studna – Reality show v horroru: To už je taková moje smůla – když se mi poprvé podařilo najít téma, které bych mohl ve Studnovské linii přednášet, hned se najde Evilmind, že stejné téma už si připravuje do svého cyklu přednášek. Optimisticky jsme to tedy napsali jako společnou přednášku, i před moje výhrady, že to je blbost. Naštěstí to dopadlo podle očekávání a Evilmind nechal pro nedostatek času celou přednášku na mě, takže jsem si ji mohl udělat podle svých představ – což bylo v tom duchu, že jsem trochu pohovořil o reality show v horroru obecně, navázal na tom povídáním o filmech, které s přivřenýma očima do této škatulky spadnou (ono čistých horrorů v reality show zrovna moc není, musel jsem vzít zavděk i filmy přesahujícími do příbuzných žánrů – thrillery, akčními filmy a „SM pornem“), no a pak jsem se mohl pustit do toho, na co jsem se těšil nejvíc – představení chystaných filmů Naumon a Hunger Games, které oba vznikají podle knižních předloh, které jsem si právě za tímto účelem přečetl. Účast byla bohužel poměrně malá, ovšem tenhle žánr je poměrně menšinový, takže mě to nijak zvlášť nepřekvapilo; staví mě to ovšem před obtížně rozlousknutelný oříšek, jak vlastně nalákat lidi do (budoucí) přednášky o horrorech s obřími chobotnicemi…

Sobota, 13:00 Studna – My Name is Bruce: Pauza na oběd v SoundtraConu dovolila plynule pokračovat ve Studnovské linii filmem My Name is Bruce, ve kterém kultovní Bruce Campbell hraje zkrachovalého „herce“ v béčkových filmech. Mě osobně se – při samostatném promítání – ten film až tolik nelíbil, ale v rámci Festivalu jsem si ho dost užil – zjevně jde o film, kterému festivalová atmosféra silně prospívá. Dokonce jsem ani neodešel na „poznávací SFF soutěž“ od 14 hodin – navenek pochopitelně proto, že tato soutěž byla určena pro běžné publikum a ne pro soundtrackáře, ve skrytu duše jsem měl ovšem trochu obavy, abych nezopakoval svoje „úspěchy“ z posledních asi tak deseti Soundtrackingů.

Sobota, 15:00 SoundtraCon – Úvod do herní hudby: Moje druhá SoundtraConová přednáška už proběhla bez překvapení v podobě přehnané účasti a opět jsem s ní celkem spokojen. Poučen první přednáškou jsem pustil i nějaké ty ukázky (Heart of Darkness, Soul of the Ultimate Nation, Outcast), vzhledem ke spoustě materiálu a nedostatku času jsem si ovšem nemohl moc vyskakovat a některé připravené kousky jsem musel odložit až na budoucí SoundtraCony. Zbyl ovšem čas na humorný závěr o tom, že filmová a herní hudba mají k sobě blíže, než si mnozí myslí – pro ty, kdo se nezúčastnili, jen stručně shrnu, že není dobré hrát Amigácký Lord of the Rings (Interplay, 1991) příliš brzo poté, co jste se dívali na film Flesh+Blood, a totéž platí i o dvojici Baldur’s Gate (hra)/Lifeforce (film) a některých dalších (bohužel jsem neměl video ze Shenmue, takže příznivci First Knightu popuzeni nebyli).

Sobota, 16:00 SoundtraCon – Trevor Jones: Beseda s hostem: E-wanovi se podařil husarský kousek, když se mu pro FF podařilo získat osobní účast jihoafrického (to jsem ani nevěděl, myslel jsem, že je to američan) skladatele Trevora Jonese, takže nebyly nejmenší pochyby o tom, že zrovna tohle si prostě nesmím dát ujít za žádnou cenu. Beseda byla velice zajímavá, v první polovině Jones povídal o svém životě a díle, v druhé došlo na otázky (předem sesbírané nejen v českých soundtrackových kruzích), ze kterých vypadla další dlouhá řada zajímavostí. Zvlášť mě zaujalo vysvětlení, proč je vlastně v Last of the Mohicans (jeden z nejlepších Jonesových soundtracků) hudba dvou skladatelů; ptali jsme se, jak se mu s Edelmanem spolupracovalo a jak vlastně taková spolupráce vypadá, ale ve skutečnosti to bylo docela prosté – Jones napsal hudbu tam, kde ji považoval za vhodnou, a ostatní místa nechal bez hudby; producenti pak „za jeho zády“ oslovili Randy Edelmana, aby „chybějící“ hudbu dopsal… Každopádně to celé bylo nesmírně zajímavé a moc se těším na to, až bude sestříhán záznam celého vystoupení (celé bylo natáčeno). Jestli se mi něco nelíbilo, tak:

  1. Nutnost překladu. Proti překladu samotnému nemám výhrady, Dana Krejčová ho odvedla na výbornou – měla sice občas chybky, ale vesměs šlo spíš o drobnosti a vzhledem k podmínkám (Dana není soundtrackářka, neměla žádné podpůrné materiály, Jones občas dost nečekaně měnil směr hovoru) se jim asi ani vyhnout nedalo. Vadí mi spíš to, že překlad vůbec byl potřeba, protože to hodně zdržovalo a místy trhalo tok myšlenek. Chápu, že každý nemusí mluvit anglicky a že beseda by měla být přístupná všem účastníkům FF, ale prostě jsem si ji z tohoto důvodu neužil tolik, jak by to šlo. Chtělo by to, aby už konečně u nás lidi anglicky uměli a ne jen aby se anglicky učili ve škole. To ovšem asi nikdo z nás neovlivní.

  2. Nepodařilo se úplně zvládnout organizaci. E-wan v dobré víře vznesl před koncem besedy poslední otázku a pak už se rozjetého Jonese neodvážil zastavit, takže jsme přetáhli o tři čtvrtě hodiny. Vzhledem k obsahu samotnému jsem tomu jen rád, ale mrzelo mě to vzhledem k těm, kdo měli mít ve stejném sále přednášku hned po nás.

Hodinu volna v 18 hodin jsem využil na hraní deskových her, protože ani hudba ve Star Treku ani témata, která má v oblibě Nekro, nepatří k mým oblíbeným.

Sobota, 19:00 Studna – V každém člověku je něco dobrého: Na přednášku jsem se velice těšil, protože Cannibal Holocaust považuji za jeden z nejlepších filmů vůbec a ani nesčetné kanibalské filmy, které jsem viděl po něm, nestačily zadupat naději, že existuje ještě nějaký další dobrý kanibalský film (ale že se režiséři jako Bruno Mattei snažili, co to jen šlo!). Ovšem hned po pozdním příchodu mě těžce nalomilo to, že Vandal zrovna promítal jakýsi Cannibal Holocaustem inspirovaný hudební klip, jehož hudební žánr ani nedokážu pojmenovat ale o kterém vím, že ve mě vyvolává potřebu zvracet. Vydržel jsem do konce klipu, ale bohužel se ukázalo, že se přednáška nese v tom duchu, že Vandal prozradí jméno filmu, rok vzniku a rok režiséra, velmi stručně nastíní děj a pak pustí ukázku – skoro všechny ty filmy jsem viděl, takže mě toto pojetí neuspokojuje, a už vůbec ne, kdybych na to měl koukat dvě hodiny. Takže jsem radši přeběhl na SoundtraCon.

Sobota, 19:00 SoundtraCon – Čínská filmová hudba: Salla si střihla přednášku o čínské filmové hudbě, tedy speciálně o hudbě použité v činských filmech, což podle mě není úplně přesně totéž (očekával jsem povídání o čínských skladatelích, „hudba v čínských filmech“ ovšem zahrnuje navíc ještě hudbu cizích skladatelů, včetně západních, použitou v čínských filmech). I tato přednáška byla hlavně o ukázkách, v tomto případě však nemám námitek, protože jsem čínským filmem i soundtrackem takřka nepostižen, takže bylo s čím se seznamovat. Jako šťoura, který před rokem překládal titulky k Chinese Torture Chamber Story, jsem si ovšem nemohl nevšimnout, že jména skladatelů zůstala v anglickém přepisu a nebyla převedena do českého; blbost, ale potěšila by.

Ve 20 hodin jsem Studnu i SoundtraCon zapíchl, protože zrovna začínala soutěž v deskové hře Vikingové, které jsem se určitě chtěl zúčastnit (jak jinak se naučit pravidla než rovnou ve hře naostro, že…). To mi pak vydrželo až skoro do 23 hodin, čímž jsem bohužel přišel o dvě lákavé soundtrackové přednášky, ale říkal jsem si – ty přednášky si můžu poslechnout i později třeba na Soundtrackingu, ale kde bych sehnal dostatek spoluhráčů pro moderní složité deskové hry?

Sobota, 23:00 Studna – Temnota: Baudelairovský film: Ostatní Nekrovy přednášky jsem vynechal, protože ačkoliv je vždy má naprosto fantasticky připravené, jejich obsah je pro mě obtížně stravitelný, teď jsem ovšem neměl alternativní program (záznamy koncertů mě moc nelákají), tak jsem mu dal další šanci. Chyba! Proti nekrofilnímu pornu, které bylo hned první ukázkou, nic nemám, ale takovouhle hudbu prostě odmítám poslouchat byť jen minutu! Pokorný odchod na SoundtraCon na záznam koncertu Maurice Jarreho.

Sobota, 24:00 SoundtraCon – Ennio Morricone erotico: Tato přednáška mi bohužel na FF Speciálu 2008 utekla, tak jsem si ji – i pro její vysoce pozitivní hodnocení posluchači – nechtěl nechat ujít v repríze. Podivné schizofrenní pojetí (Kalidor přednášku komplet připravil a E-wan ji pak přečetl) jsem sice úplně nepochopil, zvlášť vzhledem k tomu, že Kalidor stejně celou dobu vedle E-wana seděl, takže přece nemohlo jít o obyčejnou trému, ale přednáška samotná vůbec nebyla špatná. Bohužel mě ale začal zmáhat spánek a asi po čtvrthodině klimbání nastal čas na odchod.

Neděle padla díky nabitému programu téměř celá na SoundtraCon.

Neděle, 10:00 SoundtraCon – Soundtracky k zakousnutí: Přednášky jsem se docela obával, protože Bodlinčina přednáška o hudbě v pohádkách na FF Speciálu dopadla IMHO velmi špatně, ale Soundtracky k zakousnutí vůbec nebyly marné. Hlavní podíl na to má velmi originální pojetí, kdy Bodlinka pouštěla soundtracky, u kterých se jí vybavuje nějaká konkrétní cukrovinka, a rovnou pak tu cukrovinku demonstrovala na pozřetelné ukázce, která kolovala sálem. Chocolat prošel docela dobře, bonbóny s příchutí ušního mazu (ne, opravdu to není „vosk do uší“, ten existuje jen v halucinacích překladatele) z Harryho Pottera se ovšem neodvážil ochutnat každý. Řada přišla i na Charlie’s Chocolate Factory, The Bee Movie a další. Byl jsem příjemně překvapen a říkám si, že příště by se v takovéto přednášce mohly SoundtraCon a Studna propojit – výše zmiňovaný Cannibal Holocaust nebo nějaká pěkná upířina by k tomu mohly být vhodným oslím můstkem 😉

Neděle, 11:00 SoundtraCon – James Fitzpatrick: Nahrávání v Praze: S Jamesem Fitzpatrickem už jsme my, čeští soundtrackoví fanoušci, mohli debatovat před časem v rámci Soundtrackingu, a bylo to velice podnětné. Tato beseda proto byla také jasnou volbou. Určitou úlitbou pro „normální“ (nesoundtrackové) návštěvníky Festivalu Fantazie byla úvodní část, ve které Fitzpatrick pustil video z nahrávání hudby k starwarsovskému animáku Clone Wars, které splnilo přinejmenším jeden účel – i přes mou nechuť k hudbě ze Star Wars mě to dost pošťouchlo k tomu, abych se po soundtracku podíval, až vyjde. Následovalo povídání o tom, jak funguje nahrávání soundtracků, jak Fitzpatrick vůbec přišel k tomu, že bude nahrávat v Praze a ne v jiných městech (mimochodem, začal s tím ještě za dob komunismu) atd. Opět zajímavá debata.

Ve 13 hodin jsem se bohužel opět ocitl na suchu, protože SoundtraCon měl přestávku na oběd a ve Studně úřadoval Nekro, na jehož přednášku o satanovi ve službách videoklipu jsem jen nakoukl a po zaslechnutí prvních tónů hudby zase rychle odešel. Takže jsem si radši zopakoval svoji poslední přednášku, která měla začít za hodinu.

Neděle, 14:00 SoundtraCon – Herní hudba v klasickém období: Popravdě řečeno jsem ani moc neočekával, že by na moji přednášku o herní hudbě v 80. letech někdo přišel, protože nás „pamětníků“ zas tak moc není a ani mezi námi není moc těch, kteří by se zajímali o hudbu z tohoto období. Nakonec dorazil poloprázdný sál, kterému jsem velmi rychle shrnul teorii (která z větší části padla už v úvodu do herní hudby) a pak se věnoval spíš praxi, konkrétně tedy vydaným CDčkům s osmibitovou hudbou a ukázkám z nich. Na ukázkách jsem, po zkušenostech ze soboty, nešetřil – a teď jsem zvědav na ohlasy, jestli bylo pro posluchače zajímavější pojetí přednášek teoretičtější (co, jak, proč) nebo praktičtější (hudba).

Neděle, 15:00 Studna – Novinky filmového horroru: Přednášku o novinkách filmového horroru má Evilmind každý rok a ani tentokrát jsem o ni nechtěl přijít, přestože mi ji organizátoři nasadili proti mojí přednášce. Doběhl jsem tedy aspoň na druhou polovinu, do které slíbil Evilmind dát to lepší z dostupných filmů. Slib do značné míry splnil, některé z prezentovaných kousků mě dost zaujaly, díky pozdnímu příchodu jsem si ovšem uvědomil problém, který je u Evilmindových přednášek vždy – akorát že doteď jsem si ho nevšiml, protože jsem vždy seděl těsně u něj. Jde o to, že Evilmind mluví hrozně potichu a na místě, kam jsem se posadil (skoro na druhém konci místnosti) už nebylo slyšet skoro nic. Musel jsem až příliš napínat uši, aby mi neunikly aspoň hlavní myšlenky. Budu si o tom musel s Evilmindem popovídat – a možná i zkusit dohledat, co se stalo s tím pravidlem, že přednášející mají mluvit do mikrofonu (tady ovšem mají máslo na hlavě organizátoři FF a ne Evilmind, protože mikrofon jsem ani ve Studnovské ani v SoundtraConovské místnosti nenašel).

Neděle, 16:00 SoundtraCon – Trevor Jones: Lekce filmové hudby: Trevor Jones přednáší skládání hudby na filmové škole v Londýně a na nás si připravil takový velice stručný úvod do problematiky. Třeba o tom, jak na diváka psychologicky působí, když jsou ostré údery bicích sesynchronizovány se střihy v obrazu – a když je těch úderů spousta. Nebo jak hudba může dodat scéně hloubku a emoce a také ji výrazně urychlit – to demonstroval na jedné z klíčových scén filmu The Mighty (který neznám), kterou pustil napřed v základní verzi zcela bez hudby a vzápětí v téměř finální verzi s hudbou; rozdíl byl téměř hmatatelný. Připravené klávesy bohužel přišly trochu zkrátka, Jones se k nim prostě nedostal, ale nakonec nám přeci jenom něco „zahrál“. Bylo to docela legrační – Jones k tomu přistoupil jako k návodu, jak vytvářet filmovou hudbu: „To vezmete obyčejnou stupnici, takhle. Na ni nabalíte vhodné akordy, takhle. Přidáte…“ Prostě taková kuchařka „jak napsat soundtrack za pět minut“ :-). V závěru vystoupení přišel E-wan s překvapením – my soundtrackáři jsme si totiž připravili (tedy, přesněji – E-wan a pár dalších to vymyslel a udělal a my ostatní jsme mu to odkývali) jakési poděkování vzácnému hostu – Trevor Jones dostal knížku o České Republice, ručně malované obrázky (od Hana’an) a ve finále ještě speciálně vyrobenou cenu za přínos filmové hudbě; zvlášť předání ceny bylo velice dojemné, Jones měl velké problémy zadržet slzy a dojetí jsme cítili i my v sále; tady zrovna přispěla svým dílem i náhoda, protože Jones se v sobotu dostal i k otázce, jak se dívá na Oscary, a řekl zhruba něco v tom smyslu, že Oscary nepovažuje za moc významné a mnohem víc si cení toho, když se jeho hudba líbí divákům a posluchačům… Byl to pro mě silný zážitek a jsem zvědav, jestli z něj nějaký náboj zůstane i v nahraném filmu.

Neděle, 18:00 SoundtraCon – Trevor Jones: Autogramiáda a focení: Na přednášku plynule navazovala autogramiáda a focení. Zájem byl nečekaně velký – tedy aspoň pro mě a pro organizátory Festivalu Fantazie; E-wan to zjevně předpokládal a žádal o dvě hodiny, byla mu ale přiklepnuta jen hodina, která tedy byla zoufale krátká a vešla se do ní právě jen autogramiáda (já jsem si nechal podepsat soundtrack k Gulliver’s Travels – jednak proto, že má bílý podklad, ale hlavně proto, že je to můj nejoblíbenější Jonesův soundtrack. Focení už se ale stihnout nedalo a musel se odsunout následující program (vyhlášení vítězů soutěží). Ještě to ztížila televize (ani nevím, která), která si Jonese dost bezohledně uzurpovala pro sebe a ještě měla blbé kecy, co pořád chceme s nějakým harmonogramem. Přišlo mi to od nich zvlášť sprosté vůči lidem ze Star Wars, kteří vlastně s Jonesem ani neměli nic společného, ale na jeho přání připravili jakýsi uvítací výbor se stormtroopery, Darth Vaderem a dalšími postavičkami, a pak se ve svých těžkých maskách tři čtvrtě hodiny pekli, protože televize prostě musela dostat svůj (předem neohlášený) rozhovor.

Podepsaný front Gulliver's Travels

Tím pro mě Festival Fantazie 2009 skončil, protože druhý den ráno už čekala Vltava – rád bych si užil ještě pondělí, kdy běžel jak Studnovský, tak SoundtraConovský program (a oba zajímavé), ale bohužel, čas není nafukovací a člověk nemůže být na dvou místech současně. Snad tedy příště. Zatím se musím spokojit s tím, že letošní FF se vydařil výborně a SoundtraCon se skvěle uvedl – snad se podaří navázat aspoň z poloviny tak dobře!

Download přednášek

Podobné příspěvky:

4 komentáře “Festival Fantazie 2009”

  1. avatar rednex napsal:

    na FF09 sem byl, ale upřímně…není to co to bejvalo, ale stejně pojedu zas 😉

  2. avatar Aldy napsal:

    Jen taková malá technická poznámka: Pinyin není přepis znaků do angličtiny, ale přepis znaků do latinky .-) Přepis znaků do anglické výslovnosti se jmenuje Wade-Gilsova transkripce a TO je opavdové zlo, zlatý pinyin .-)

  3. avatar pepak napsal:

    Holt jsem deformován tím, že se k čínštině dostanu tak akorát při čtení Soudce Ti 🙂

  4. avatar Salla napsal:

    Trosku na vysvetleni – cesky prepis cinstiny neuznavam. Pinyin (tedy transkripce mandarinstiny do anglictiny) se uci na vsech skolach a jsou jim psany i ucebnice u nas pouzivane pro vyuku. Cesky prepis je proste zlo, protoze se v nem ‚s‘ i ‚x‘ substituuje za ‚s‘ (podobne ‚q‘ a ‚ch‘ za ‚č‘), coz je spatne a jeste hure citelne (a navic to neusnadnuje dohledat jmena v pinyinu, ktery pouziva zbytek sveta).
    Za prednasky diky:)

Leave a Reply

Themocracy iconWordPress Themes

css.php