Jarní řeky: Úpa a Metuje
I když se to při pohledu z okna nezdá, je jaro, a to znamená, že začíná vodácká sezóna. Tento víkend se otvíralo několik východočeských řek, a já jsem se rozhodl, že se zúčastním – už proto, že ve východních Čechách jsem ještě žádnou řeku nejel a tak jsem byl zvědavý, jak vypadají.
Úpa
V sobotu jsme s rodinou jeli řeku Úpu v úseku kousek od Adamova (říční kilometr cca 38; přímo v Adamově se špatně nasedá) až po napaječ vodní nádrže Rozkoš (říční kilometr 14,9). Pro cestu jsme zvolili nafukovací lodě typu Baraka, určené pro divokou vodu, což se pro Úpu může zdát přehnaně opatrné – ale jak jsem už uvedl, nikdo z nás Úpu neznal a připadalo mi bezpečnější první seznámení s řekou provést na takřka nepotopitelných lodích než sednout rovnou do plastových kanoí a pak se divit, proč jsme pořád ve vodě. Navíc takhle na jaře není koupel nic zvlášť příjemného – sice jsme měli na počasí štěstí, v pátek přestalo sněžit a v sobotu už bylo docela hezky, ale přesto to není žádná slast do vody lézt ani v neoprénu.
Řeka se v tomto úseku (a v tomto ročním období) dost podobá Vltavě pod Lipnem – je vcelku rovná, hezky teče, místy se najdou vlnky a peřeje. V horní části, kdy Úpa protéká řadou vesnic a městeček, je koryto vesměs regulované, později řeka teče volně tak, jak jí to údolí umožňuje. Poslední část cesty pak vede Babiččiným údolím u Ratibořic. Nikde nejsou žádná složitá nebo problematická místa, i začínajícím vodákům bych doporučil jet rovnou na plastových kanoích.
Překvapující je množství jezů, které jsou bohužel vodákům značně nepřátelské – jsou vysoké, často s ostrými hranami (párací jez u napaječe Rozkoše) a nebezpečnými vývařišti. Řada z nich se jet nedá vůbec, další jen se značným nebezpečím. Ano, na nafukovacích lodích se dá sjet skoro všechno, ale na Úpě to často znamená doufat, že nedojde k žádnému nepředvídanému zakolísání, protože v tom případě by klidně mohl někdo pod jezem zůstat. I na Barakách jsme nakonec jeli jen jezy v Suchovršicích, Úpici a u Slatinského mlýna, ostatní jsme radši přenášeli. Kroutím hlavou nad odvahou (nebo ztřeštěností) některých vodáků, kteří sjížděli jez v Havlovicích – sice na raftech, ale zato s plnou lodí dětí. Naštěstí se jim nic nestalo.
Zaujalo mě, kolik občerstvení a tábořišť se po trase najde – není to sice jako na Vltavě, kde slovy klasika najdeme „každých padesát metrů lavičku, každýchy 100 metrů policejní vyhlášku a každých sedm set metrů hostinec“, ale Vltava je neskutečně zkomercionalizovaná řeka, zatímco o Úpě jsem v tomto smyslu ještě mluvit neslyšel. Teď samozřejmě byla všechna tábořiště prázdná, turisté se zatím vyskytují spíš na břehu. Zejména do Babiččina údolí si udělalo sobotní výlet hodně lidí, kteří si nás vesměs prohlíželi s nezakrývaným zděšením. Ale zase taková zima nebyla, vážně.
Metuje
V neděli vystřídala Úpu řeka Metuje. Zvolili jsme si kratší úsek od Náchoda (konkrétně z vesnice Bražec) do Nového Města nad Metují, úsek o délce asi deset kilometrů. Řeka se zde zařezává do krásného údolí, které je v tuto roční dobu téměř liduprázdné – na břehu řeky jsou sice chatičky, ale nikdo se v nich nevyskytuje. Příjemné pro začínající vodáky je, že po celé délce toku je snadný přístup ke břehu a dá se tam dojet i autem, kdyby snad narazili na nějaký problém.
Řeku jde rozdělit na tři poměrně odlišné úseky. Prvních cca pět kilometrů Metuje proudí sice celkem rychle, ale poklidně, v širokých zatáčkách. Místy narazíte na menší peřejky – ale nic těžkého, je to právě tak na to, aby se pořád něco dělo a plavba nebyla nudná. Je však třeba dávat pozor na stromy – prý tu často zablokují celý tok. Když jsme jeli my, žádné problematické místo jsme však neviděli.
Zhruba uprostřed mezi Náchodem a Novým Městem se nachází Pekelské údolí, kde se proud v zhruba kilometrovém úseku podstatně zrychluje a objevují se velké peřeje. Pro zkušené vodáky by to neměl být větší problém, začátečníci však mohou být vysokými vlnami nepříjemně překvapeni; za jarního stavu vody na nafukovací lodi ale nehrozí žádné nebezpečí, i když nebudete dělat vůbec nic, dříve nebo později vás řeka celým úsekem protáhne. Když budete udržovat rovnováhu, tak se ani nenamočíte. Jediný problém je, že musíte jet brzy na jaře, když taje sníh – co mám informace, tak v létě je zde vody asi tak po kotníky.
Pod Peklem ještě nějakou dobu pokračuje peřejnatý úsek podobný tomu ze začátku. Před Novým Městem pak řeka podstatně zpomalí, to už se blížíte k prvnímu z jezů. Viděli jsme tři (pak jsme už končili), s tím, že první a poslední se dají bez problémů sjet – tedy na gumácích, na plastových lodích by ten první mohl být docela zajímavý. Druhý jez je nepříjemný tím, že je vidět až na poslední chvíli (poznáte ho samozřejmě předem podle charakteru řeky i podle zvuku) a také se nepříliš příjemně přenáší. Sjet by se asi i dal, ale nájezd k němu je hodně ošklivý a jsou tam nastražené dráty, aby to nikoho ani nenapadlo.
Úpa a zvlášť Metuje mě při prvním sjezdu potěšily. Nejsou to řeky pro vás, pokud toužíte po adrenalinové zábavě, ale přinášejí příjemné jednodenní povyražení i pro vodáky nepříliš zdatné. Vezměte děti a/nebo rodiče a zkuste je sem někdy na jaře vzít! Zimy se nebojte, neoprén to jistí.
