Vltava 2010
Minulý týden jsem se opět podíval na Vltavu. I když teď měla „jen“ asi poloviční průtok proti loňsku (Lipno II celý minulý týden pouštělo 30-31 m3/s), pořád to je trojnásobek normálního stavu. A byla to docela legrace. Mimo jiné jsem si vyzkoušel, jak je to s možností sjet Vltavu za jeden den.
8:40 – Spouštíme loď (plastovou Vydru) na vodu před loděnicí Ingetour ve Vyšším Brodu. Kolem dokola nikde ani noha, dokonce ani zaměstnanci Ingetour ještě nenastoupili v plné síle.
Jez na konci Vyššího brodu je v pohodě sjízdný, určitě dá méně práce než za normálního stavu vody. Peřeje pod ním, a zejména v zatáčce pod železničním mostem, jsou teď za zvýšené hladiny vážně skvělé.
9:10 – Po krátké přestávce odjíždíme z Herbertova. Tamní jez se ukázal jako docela drsný. Výhružně působí už samotná dřevěná skluzavka, protože přes ni teče tolik vody, že by se možná dalo přepadnout přes její okraj, ale hlavní potíží je vysoká vlna těsně za ní. Jak jsem to minulé dny pozoroval, převrátit se na ní podaří i mnoha Pálavám, proto jsem raději jez sjel v singlu a šlo to hladce. (Druhý den jsem si to vyzkoušel i ve dvojici, a jde to, ale chce to, aby špička byla co nejlehčí a háček aby pořádně pádloval.)
9:50 – Přijíždíme do Rožmberku, stále ještě sami. Rožmberský jez je po poslední přestavbě tradičně dost jednoduchý („stačí jet rovně a na konci si dát pozor, abyste nevrazili do navigace“), nyní bych ale doporučil na konci šlajsny trochu zapádlovat.
10:50 – Kempy v Branné se teprve probouzí, takže proplouváme neviděni.
12:00 – Dorazili jsme k jezu ve Větřní, teď už ve společnosti dalších dvou nebo tří lodí. Ke šlajsně jsem se (po břehu) přibližoval s velkým respektem, ale tentokrát jsem do ní nespadl – asi proto, že už jsem v ní neměl co utopit. Ani proplutí na lodi nebylo nijak těžké.
12:30 – Přistáváme v kempu Nové Spolí na začátku Českého Krumlova a obědváme.
Jez pod Barevnou skálou se dá celkem v pohodě sjet i ve dvojici, zvlášť pokud trochu zaberete a vyhnete se centrální vlně. Já jsem to vzal vpravo od ní, za vysokého stavu vody není potřeba bát se kamení.
13:00 – Vyrážíme z Nového Spolí a těšíme se na Krumlovské jezy. Tedy až na dřevěnou lávku, která je tento týden obzvláště brutální, s velmi vysokou vlnou pod skluzavkou, která vás buď potopí sama od sebe, nebo vás hodí doleva na stěnu propustě a následně do válce pod jezem. V singlu se to dá sjet celkem snadno, ve dvou jsem se neodvážil; když už, mělo by to jít při levém břehu řeky mezi posledními pilíři.
Jez u Liry je hravě sjízdný těsně vpravo od šlajsny.
Mrázkův mlýn může překvapit vysokým zabalákem, který tam normálně není. Doporučuji odlehčit špičce, pokud to jen trochu jde, a háček by se měl připravit na menší sprchu.
Jez u Jelení lávky je tradiční vrchol Krumlova, a jinak tomu není ani teď. Co jsem tak sledoval, hodně lidí ho přenáší – a nemálo z nich loď při té příležitosti překlopí (nějaké slečny si ji dokonce nechaly uplavat, škoda, že jsem nepostřehl, jak se jim to podařilo). Nám se tentokrát podařilo přesně trefit to správné místo, takže jsme jez sjeli, aniž by nám do lodi natekla byť jen kapka lodi. Přál bych si, aby to pro mě bylo pravidlem.
Pod Myší dírou, která je zavřená a skoro to vypadá, že se v ní bude vybírat vstupné, jsou až k silničnímu mostu fakt parádní peřeje.
13:50 – Míjíme nový kemp na konci Krumlova a vyrážíme do Zlaté Koruny. Pořád ještě pilně pádlujeme, ale už jsme se vzdali naděje, že bychom mohli stihnout Boršov – loděnice Inge tam končí už asi v 17 hodin, takže bychom na těch 35 km měli jen něco málo přes 3 hodiny.
14:30 – Řeka je velmi pěkná, sice bez jezů, ale zato se spoustou zatáček a peřejí, a já si ji moc nepamatuji. Vyndávám proto mobil a zapínám navigaci, kde to vlastně jsme. Odpověď mě překvapuje – asi tři kilometry od Zlaté Koruny. Protože Boršov už jsme vzdali, přestáváme pádlovat a necháváme se nést proudem.
15:15 – Přistáli jsme ve Zlaté Koruně. Jez vypadal úplně jinak než loni při povodni – mimo jiné byl skoro suchý, hladina pod jezem byla tak o metr níž, než si ji pamatuji. Popravdě řečeno, ani se mi nechce věřit, že by Lipno stále ještě pouštělo stejné množství vody jako ráno.
Zůstává nezodpovězená otázka, jestli by se dal stihnout ten Boršov. Jsem skoro přesvědčen, že ano – kdybychom v půl třetí nepřestali pádlovat, mohli jsme být před třetí v Koruně a za dvě hodiny se do Boršova dojet dá. Jsou jen dva problémy: S čerstvými silami se jede snáz, než když už máte za sebou padesát kilometrů, a hlavně – chybí jakákoliv rezerva. Citelně chyběla ta půlhodina, kterou jsme obětovali na oběd, nebo o kterou jsme mohli z Vyššího Brodu vyrazit dřív. Pokud bude příští rok zase voda, tak se o to pokusím. Zatím se musím spokojit s tím, že to jde „jen“ do Zlaté Koruny.
Byť je tam zvláštní záchod, tak jej chlapy denně čistěj. Nicméně se tam zastavte a uvidíte. Ptejte se po Milanovi.
Jestli je to ten kemp, co si myslím, tak si v něm vzpomínám hlavně na šílený stav záchodů. Od té doby jsem neměl odvahu tam zastavit. Ale třeba si to opravdu pletu.
Na Vltavě tak 1 – 2 km za Č. Krumlovem je ten nejhezčí kemp na celé Vlatvě a jmenuje se „Občersvtení U Milana“ ale bacha je po pravé straně a je v lese.
Majitel tohoto kempu se jmenuje Milan Kolář, je to fajn chlap, o kemp se stará a kemp je v kanadském stylu. Vylezete z lodi na souš a vidíte pravý nefalšovaný srub a velké ohniště. Všude les a stromy a ihned poznáváte super atmosféru. Ale proč o tomto nádherném místě píši: Milan je bývalý závodník a dříve se Vlteva jezdila ve třech, s tím že jeden člověk vždy spal a dva pádlovali. Vltava se dá sjet z Lenory až do Prahy včetně všech přehrad kolem 50 hodin. Až pojedete Vltavau příště, stavte se u Milana a zeptejte se ho. On má i diplomy za první místa. Nehleď na to, že spatříte kouzelné místo bez MUTANTŮ, protože Milan je netrpí.