Vltava v Loučovicích (2010)

Konec prázdnin přinesl ještě jeden vodácký zážitek – rafting na úseku Vltavy mezi přehradami Lipno I a Lipno II. Už jsem se na to chystal léta, pokaždé, když jsem na konci srpna (jediný termín v roce, kdy je úsek díky pouštění vody pro slalomové závody sjízdný) z turistické stezky pod Čertovou stěnou sledoval asi nejdivočejší vodu, kterou v ČR máme. Pak jsem na to vždycky zapoměl a vzpomenul si až v okamžiku, kdy bylo pozdě s tím něco dělat. Ale letos jsem dostal sjezd této části Vltavy (opět na raftu s cestovkou Klíč) jako dárek k vánocům, takže se mi sen konečně splnil.

Sjezd se uskutečnil v sobotu 28. srpna a začal hned dvěma studenými sprchami. Jedna byla doslovná: celou cestu na jih k Lipnu lilo jako z konve, což už samo o sobě je nepříjemné (na vodu se hodí spíš sluníčko) a navíc to značně prodloužilo cestu, takže jsem navzdory značné rezervě stejně dorazil pozdě. Pro příště se radši budu držet vlastních zkušeností a ne z prstu vycucaných dojezdových časů, které produkují Mapy.cz.

Druhá sprcha byla v tom, že si nikdo z nás nepřečetl pořádně propozice sjezdu, takže jsem vlastně až na místě zjistil, že se nejede celý úsek Vltavy mezi oběma Lipny, ale jen krátký úsek v Loučovicích. Celá nádherná část řeky kolem Čertovy stěny mi tak opět zůstala nepřístupná. Ne že bych se tomu divil – i ze břehu je vidět, jak je ten úsek drsný a že si hodnocení WW5 zaslouží plným právem, a vcelku chápu, že si nikdo nechce vzít na triko jízdu po takovéhle řece s někým, jehož vodácké schopnosti dobře nezná. Ale stejně mě mrzí, že jsem to nejel.

Pokud jde o úsek kolem Loučovic, začíná se těsně pod koncem slalomu (říční kilometr 328,9, GPS souřadnice 48°37’57.996″N, 14°14’35.513″E) a jede se až do cíle sjezdu (říční kilometr 325,5, GPS souřadnice 48°37’21.171″N, 14°15’57.78″E), případně s výstupem o něco dříve nad papírnou (říční kilometr 326,2, GPS souřadnice 48°37’9.567″N, 14°15’29.775″E). Řeka tam má úroveň zhruba WW3, místy trochu těžší, ale z pozice posádky raftu (tzn. toho, kdo se jen veze a čas od času zapádluje), nevypadá jako něco, co by se nedalo třeba i jen s dvoumístnou lodí při troše dobré vůle zvládnout; ptal jsem se na to našeho guida (kormidelníka) a ten mi potvrdil, že pokud má kormidelník nějaké zkušenosti, tak to zvládne. Podíl na tom má i to, že všechny peřeje v horním úseku (nad papírnou) mají pod sebou kratší nebo delší rybník, kde se dá zastavit, nabrat čerstvé síly a nalodit vypadnuvší vodáky. Navíc se mi zdá, že tam ani není třeba kdovíjaké kormidelnické obratnosti, protože proud by i neovládanou loď stáhl do míst, kudy má proplout, a že hlavní trik spočívá v tom, jak se v té lodi udržet.

Úsek pod jezem v Loučovicích (kilometr 326,1), který vede kolem papírny, vypadá o poznání složitěji – mimo jiné je delší, bez zastávek, a v několika místech by se klidně mohlo podařit naletět čelně přímo do betonových sloupů nebo do kamenů. Zatím nejsem stoprocentně přesvědčen o tom, že to chci na jen dvoumístné, byť nafukovací a samovylévací, lodi jet; profíci závodníci to sice jezdí i na laminátových (nicméně uzavřených) kánoích, tak dobře to ale zase neumím.

Každopádně pokud tvoříte posádku raftu a máte zkušeného kormidelníka, není myslím celý tento běžný úsek nijak zvlášť obtížný a myslím, že pokud nesedíte na lodi úplně poprvé, můžete si „komerční variantu“ sjezdu (pod taktovkou některé cestovky, jezdí jich tam nejméně deset) celkem bez potíží dovolit a zažít trochu adrenalinu. Jediný problém je s cenou – co jsem se díval, vesměs začíná někde na 700 korunách, což při délce jízdy v desítkách minut (a tolik jen tehdy, když se přes takřka stojaté rybníky necháte nést proudem) vychází značně nepříznivě.

Pro příští rok to vidím na sjezd této Loučovické části vlastními silami na Barace, a docela rád bych se zkusil podívat po nějaké cestovce, která by mě vzala na raft na Čertovu stěnu. Klíč to nejezdí, ale Cvok ano – ovšem jen v případě, že „jezdce dobře znají“ – což beru jako jemné pobídnutí typu „kupte si u nás X zájezdů a pak vás možná vezmeme“. Z bezpečnostního i komerčního hlediska to chápu, ale bude to drahé; co se dá dělat, aspoň budu mít záminku užít si nějaké ty další řeky 🙂