Open-source a backdoory
Kdykoliv se někde objeví článek o komerčním šifrovacím nástroji, docela jistě se u něj objeví aspoň jeden komentář, že u programu s uzavřeným kódem nikdo neví, jaká skrytá dvířka do něj programátor umístil. A hned se objeví reference na TrueCrypt, který je zdarma, umí to samé, a „díky tomu, že je to open-source, si každý může ověřit, že je čistý“. Problém je v tom, že toto tvrzení je nepravdivé. Dokonce hned na dvou úrovních: Není pravda, že v open source programu nelze úspěšně skrýt backdoor, a také není pravda, že u open-source programu má uživatel větší jistotu. Speciálně u TrueCryptu to platí dvojnásob.
