Catching Fire (Suzanne Collins)
Když jsem před půl rokem dočetl The Hunger Games, napřed jsem autorku ze srdce proklel za to, v jakém stavu nechala závěr, a hned nato jsem si hned pospíšil na Amazon objednat druhý díl. No a pak jsem na celou věc zapomněl a vzpomněl si na ni až začátkem září, když se mi na výpisu z účtu objevila podivná položka, o které jsem nic nevěděl. Až podrobnější pátrání odhalilo, že šlo o úhradu za právě vyšlý druhý díl trilogie, nazvaný Catching Fire. Za pár dní kniha dorazila, následoval sken, OCR a pak už jsem jen čekal na to, až seberu dost odvahy na to, abych se mohl pustit do knížky psané v první osobě jednotného čísla, v přítomném času prostém. Jak se mi kniha líbila? Čtěte dál.
Děj Catching Fire plynule navazuje na Hunger Games. Katniss se podařilo dosáhnout skvělého vítězství, když navzdory vší pravděpodobnosti zachránila nejen sebe, ale dokonce i svého spolubojovníka Peetu – což je naprosto unikátní výsledek za celou historii Hunger Games, které měly vždy jediného vítěze. Zdálo by se, že teď bude mít život daleko jednodušší a příjemnější než před těmi osudovými Hrami: už jenom bytí vítězem samo o sobě znamená doživotní bezpečí, luxus, dostatek jídla i možnost všemožně pomáhat blízkým a přátelům. Výjimečnost celé situace zároveň z Katniss udělala celonárodní celebritu, obdivovanou lidmi z Distriktů i Capitolu, což jí poskytuje další ochranu. Jenže zase tak jednoduché to nebude.
První problém je v tom, že strategie, která Katniss přivedla k vítězství, jí zároveň úplně rozvrátila soukromý život. Předstírání nehynoucí lásky k Peetovi bylo v aréně nezbytné a Katniss si dala záležet, aby vypadalo opravdově, ale bohužel se to nedalo udělat tak, aby Gale (to nejbližší, co Katniss kdy měla k příteli) věděl, že šlo jenom o podraz na diváky. Takže pro Katniss nebylo velkým překvapením, když zjistila, že v jejím vztahu s Galem došlo k prudkému ochlazení.
Druhý problém je v tom, že vítěz Hunger Games sice nemá starosti o jídlo, ale nemůže se vyhnout určitým povinnostem – půl roku po Hrách objet všechny Distrikty a tam být navenek oslavován (a vnitřně nenáviděn jako ten, kdo zabil oblíbené děti), a hlavně každý rok poté fungovat jako trenér a poradce dalších obětí, které z drtivé většiny nemají velkou šanci na přežití. Nemluvě o tom, že vítěz sám je sice už z Her osvobozen, ale při „náhodném losování“ dalších obětí mají děti vítězů překvapivě velkou smůlu a do arény odcházejí výrazně častěji než ostatní děti. Děti největší celebrity za celou dobu trvání soutěže mají svoji účast prakticky zaručenou a Katniss si toho je dobře vědoma – i kdyby se jí nějak podařilo vyhnout se životu s Peetou a vrátit se ke Galeovi, už z tohoto důvodu nemá šanci na normální život.
Třetí a největší problém je v tom, že Katnissino vítězství má dalekosáhlé politické dopady: Capitol těžce nese, když ho někdo přechytračí a překazí jeho záměry, a poklidnému životu Katniss rozhodně neprospívá, když si tuto skutečnost kromě Capitolu uvědomí i Distrikty a začnou přemýšlet o tom, že Capitol možná není tak docela neporazitelný a třeba by stálo za to se proti němu vzbouřit. Takže jednoho krásného dne Katniss navštíví prezident celého Panemu a na rovinu jí vysvětlí, co od ní chce: Že dobře ví, jak to bylo s údajnou zamilovaností Katniss a Peety, ale že je nezbytné, aby Katniss v té šarádě pokračovala i nadále – pokud se jí podaří přesvědčit Distrikty, že vlastně ani nevěděla, co dělá, a její vítězství nad Capitolem tak bylo jen čirou náhodou, je to sice nepříjemné, ale dá se s tím žít; nelze ale připustit, aby si Distrikty uvědomily, že Katniss Capitol přechytračila schválně a její činy byly pobídkou ke vzpouře. Jistě, rebelie by k ničemu nevedla, Capitol je mnohem silnější než všechny Distrikty dohromady (i kdyby se tyto dokázaly dohodnout, jako že nemohou, protože mezi nimi není žádné jiné spojení než právě přes Capitol), ale prostě není v zájmu nikoho vyhladit další tisíce lidí (zhruba ve stylu „Pamatujte na Distrikt 13!“ – „Co je to Distrikt 13?“ – „Přesně.“). Když to neudělá, tak ji sice Capitol dost dobře nemůže jen tak popravit (status národní celebrity je přeci jen k něčemu dobrý), ale Katniss má ještě matku, mladší sestru a samozřejmě Galea, kterému v dolech ustavičně hrozí nějaké nebezpečí. Rozumíme si, že?
Catching Fire není špatná kniha, proti Hunger Games má ale několik nevýhod. Jako nejvýraznější vidím tu, že jde o druhý díl trilogie – musí mít solidní vlastní obsah, ale tento obsah je z minulosti omezen tím, co řekl první díl, a v budoucnosti tím, že monumentální závěr (nebo jakýkoliv jiný rozumný závěr) logicky přijde až v dílu třetím. Zároveň ovšem, vzhledem k tomu, že třetí díl vyjde nejdřív za rok a dodnes není znám ani jeho název, natož obsah, musí být dostatečně uzavřený, aby fungoval sám o sobě – a pokud možno aby příliš neopakoval to, co už bylo řečeno v jedničce (nejjednodušší by bylo prostě zopakovat další Hunger Games, ale do toho by se jen obtížně vymýšlelo něco nového). Jak autorka tento problém vyřešila, to vám neprozradím; řeknu jen, že to bylo někde mezi – výše popsané cíle se splnit nepodařilo, ale děj, ačkoliv v řadě momentů dost předvídatelný, je dostatečně zajímavý, aby se čtenář necítil příliš ošizen. Kdybych si měl vybrat jen jednu z obou knih, sáhnu určitě po Hunger Games, ale Catching Fire je důstojný následovník.
Jazykově je kniha asi na stejné úrovni jako první díl: poměrně jednoduchý jazyk a použití té nejjednodušší gramatiky, jakou angličtina zná (první osoba jednotného čísla, přítomný čas prostý), mě osobně od těchto knih dost odrazuje (nevím, jestli mi to připadá příliš primitivní nebo co, ale faktem je, že nejtěžší na celém Catching Fire bylo přesvědčit se, ať už to konečně začnu číst, že ten jazyk nějak přežiju), ale současně to z nich dělá ideální knížky pro ty, kdo by si chtěli přečíst nějakou anglickou knížku ale nedůvěřují své angličtině.
Z hlediska počítačového zpracování si Catching Fire nemohu vynachválit. Stejně jako Hunger Games používá velice kvalitní tisk, široké okraje a velká, dobře oddělená písmena a slova, takže s dobrým OCR programem dosáhnete jen minimálního množství chyb – na těch 430 stranách v Readeru jsem opravil počítám tak sedmdesát „chyb“, z toho drtivá většina byla toho typu, že u zvýrazněného textu chci mít vyznačen důvod zvýraznění (tzn. že tohle je myšlenka hrdiny, tamto je cizí slovo a tamhleto je zdůrazněné slovo v přímé řeči). Skutečných chyb (špatně rozeznané slovo nebo písmeno, špatná interpunkce apod.) bylo možná deset, spíš pět. Kéž by takhle vypadaly všechny knihy!
Do třetího dílu se můžeme těšit na boj Distriktů proti Capitolu. Zajímavé jistě bude, jak si autorka poradí s otevřenými konci Catching Fire i Hunger Games – co se stalo s Twill a Bonnie z Distriktu 8, jaký význam má Avoxí dívka, kdo všechno je vlastně účastníkem spiknutí z dvojky. A samozřejmě, nechá autorka Katniss přežít a/nebo zvítězit?
Vyborne, Amazon uz poslal shipping confirmation pro The Mockingjay (treti dil).
Třetí díl by měl vyjít 24. srpna 2010.