Trouble With Lichen (John Wyndham)
Zatímco Wyndhamova povídková tvorba byla do češtiny přeložena velmi sporadicky, jeho novely se dočkaly téměř úplného překladu. Když odhlédnu od Plan of Chaos, který vyšel zcela nečekaně desítky let po autorově smrti, a několika ranných dílech, je pro mě velkou neznámou, proč u nás nikdy nevyšla kniha Trouble With Lichen (Trampoty s lišejníkem) z autorova vrcholného období (1960). Byl bych čekal, že se sveze na stejné vlně, která přinesla vedle nových vydání Day of the Triffids (Den trifidů) třeba Chrysalids (Kukly) nebo Web (Pavučina).
Stejně jako u ostatních česky přeložených Wyndhamových novel jsou i Trouble With Lichen katastrofickou vizí blízké budoucnosti, ve které lidstvo nezvládne revoluční objev. Tím objevem je v tomto případě dosud neznámý druh lišejníku, který zpomaluje metabolismus a tím umožňuje násobně prodloužit lidský život.
Věčný život nebo aspoň jeho prodloužení je odjakživa tím, za čím se pachtí všichni alchymisté, málokdo z nich se ale zamýšlel nad tím, jaké dopady by něco takového mělo. Wyndham to napravuje možná až příliš důkladně, takže do boje proti lišejníku postavil nejenom ekonomické (jak v době populační exploze uživit lidstvo, které se najednou dožívá třikrát delšího věku než dosud) a sociální (spousty a spousty dopadů, počínaje tím, jak moc se asi zaměstnancům bude líbit život, ve kterém pracují mnohonásobně delší dobu bez možnosti povýšení, protože vyšší místa budou obsazena neumírajícími předchůdci) faktory, ale i velikou vzácnost – lišejníku roste velice málo, víceméně je na výběr mezi zásobováním 3 tisíc lidí trvale (ovšem kteří lidé si to zaslouží, a co tomu budou říkat ti, na které se nedostane?) nebo pomoci více lidem, ale jen jednorázově a za cenu úplného zničení všech zásob.
Přesně tyhle otázky už patnáct řeší hlavní objevitel lišejníku, doktor Saxover, aniž by našel odpověď. A teď se najednou dozvídá, že tajemství lišejníku zná i jeho bývalá zaměstnankyně Diana a že skoro celých 15 let realizuje vlastní plán, jak objev dostat na veřejnost a přitom ho nezničit…
Trouble With Lichen je dost možná tou nejdepresivnější Wyndhamovou knížkou, a není to jen proto, že začíná pohřbem hlavní hrdinky Diany. Z ostatních autorových novel už jsme zvyklí na to, že od počátku špatná situace (oslepnuvší lidstvo ve Dni trifidů) se ještě dramaticky zhorší (vzestup trifidů jako hrozby pro lidstvo jako celek), ale i když se třeba situace na dlouho stabilizuje nebo mírně zhoršuje, nakonec se ukáže nějaká šance na zlepšení stavu (kterému už se Wyndham nevěnuje). U Lišejníku toto schéma nenalezneme, případné úspěchy jsou vesměs jen dočasné a situace nezvratně spěje k tomu nejhoršímu možnému výsledku, jak ho Wyndham ústy Dr. Saxovera nebo Diany nastínil. A nepomáhá, že tady není žádný cizí prvek, který by „za to mohl“ – tady padá veškerá vina jednoznačně na lidstvo samotné.
Příjemným vyrušením z depresivního naplňování nejhorších předpovědí je suchý britský humor, který vyplouvá na povrch i na zcela nečekaných místech. Typickým nositelem tohoto humoru jsou jednotlivé tehdejší britské noviny, jejichž (fiktivní) články o lišejníku jistě vyvolají úsměv na rtech tím, jak slepě bijí za svoji stranu; nejvíc to asi odnesl komunistický Trumpeter (ani nevím, jestli v reálu existuje/existoval) s tím, jak se jeden den bil za práva dělníků na přednostní příděl lišejníku („Zase si to všechno seberou boháči a na dělníky nezbude nic“), aby vzápětí musel obrátit („To by se těm vydřiduchům líbilo, abychom na ně museli pracovat o 120 let déle než dosud a stejně z toho nic nemít!“). Ale ani jiné noviny Wyndham moc nešetřil :-).
Podobně jako u ostatní Wyndhamovy tvorby jsou i Trouble With Lichen dost nadčasové a stejně jako fungovaly v 50. a 60. letech, fungovaly by i dnes. Detaily by se mohly mírně lišit (klidně bych dnes zmenšil ekonomické dopady a navýšil sociální), ale zbytek myslím sedí dost přesně. Konec konců, některé dopady vidíme už teď, a to se za 50 let od prvního vydání knížky prodloužila očekávaná délka života jen o nějakých 10 let (ovšem od začátku 20. století už víc než dvojnásobně – pokud to bude pokračovat tímhle tempem, tak se třeba naplnění Wyndhamovy předpovědi dožiju i bez objevu lišejníku…).
Pokud bych měl něco vytknout, je to určitá naivita v navrhovaných řešeních. Je ale možné, že to je jen věc toho, že náš svět se za padesát let dost změnil, takže dnes už představa jednotlivce nebo malých skupinek, kteří změní svět, působí příliš nepravděpodobně. Ale zase si říkám, pokud by měl autor knihu uzavřít s tím, že řešení neexistuje a lidstvo spěje k záhubě, tak by si vystačil s rozsahem povídky…
Z jazykového hlediska je knížka dost jednoduchá, s výjimkou krátkého opileckého proslovu, který se apostrofy hemží až příliš, by ji bez problémů měli zvládnout i ti, koho se od angličtiny snažilo odradit české školství. Navíc je krátká, takže když už se do ní pustíte, nezabere příliš dlouho. To se mi na Wyndhamovi líbí – jakmile dojde k místu, od kterého už může čtenářova fantazie pokračovat sama, tak knížku ukončí; díky tomu se u něj nestává, že byste si řekli, že už toho bylo zbytečně moc.
Bylo by hezké, kdyby se našel nějaký vydavatel, který by knížku nechal přeložit a vydal česky. Ale moc tomu nevěřím, takže doporučuji oprášit trochu angličtinu a Trouble With Lichen si sehnat v angličtině. Neměl by to být problém, ve velkých obchodech na ni občas narazíte, a kdyby ne, vždycky je tu eBay… Myslím si, že ta trocha námahy za to stojí.
