Plan for Chaos (John Wyndham)
Naprosté překvapení. Tak se dá nejlépe označit novela Plan for Chaos od britského spisovatele Johna Wyndhama: Celá léta ležela zapomenuta mezi Wyndhamovými soukromými papíry a o její existenci vědělo jen několik málo lidí, kterým nebo přes které se ji Wyndham (neúspěšně) snažil prodat. Teprve v roce 2009, 40 let po spisovatelově smrti a skoro šedesát let od svého napsání (kniha pochází ze stejného období jako slavný Den trifidů) byla vydána, napřed v omezeném množství pro akademické účely a posléze i v běžném komerčním vydání. O čem je a jak si stojí ve srovnání se spisovatelovou další tvorbou? Čtěte dál a dozvíte se.
Hlavním hrdinou Plan for Chaos je Johnny Farthing, Američan se švédskými kořeny, který pracuje jako fotograf pro významný společenský časopis. Právě přes svoji práci se dostane do problémů: jeho šéfovi se ale vůbec nelíbí, že Johnny svoji fotografii dívky, která nešťastnou náhodou spadla z požárního schodiště, prodal – s mírně obměněným textem – konkurenčnímu časopisu. A ještě méně se mu líbí, když Johnny vytáhne z peněženky fotografii své přítelkyně, položí ji vedle předchozích dvou portrétů a ukáže se, že všechny tři dívky vypadají naprosto stejně. Johnny ovšem tvrdošíjně odmítá, že se pokusil podfouknout zaměstnavatele a místo práce v terénu vyfotil prostě svoji přítelkyni. Z jeho pohledu nezasloužený vyhazov mu aspoň uvolní dostatek času na vlastní pátrání a Johnny brzy zjistí, že stejně vypadajících dívek je celá řada: všechny jsou vysoké, světlovlasé, modrooké a až na jeho přítelkyni mrtvé při nešťastných náhodách nebo sebevraždách. Pak objeví další dvojnici, která je naživu, a také svého vlastního dvojníka – ale ještě ani nestačí rozběhnout pořádné vyšetřování a už se jeho přítelkyně (neúspěšně) pokusí spáchat sebevraždu otravou plynem, aby vzápětí záhadně zmizela při převozu do nemocnice. Brzy poté se o Johnnyho samotného začnou zajímat lidé od tajné služby…
Johna Wyndhama má mnoho lidí zafixovaného především jako autora katastrofických sci-fi vizí, ve kterých se lidé svojí honbou za bohatstvím a mocí a nedomýšlením důsledků dostanou na pokraj záhuby. Plan for Chaos jako by z tohoto schématu vybočoval – mnohem spíš se podobá detektivce, ve které hrdina pátrá po zmizelé osobě a postupně se zaplétá hlouběji a hlouběji do činnosti tajné společnosti. Postupně ovšem vyplynou na povrch Wyndhamovy sci-fi kořeny a dojde i na autorovy oblíbené (resp. spíš obávané) satelity se smrtícími zbraněmi a nadcházející armageddon, ve kterém si lidstvo samo plete oprátku, na které se vzápětí pověsí. Plan for Chaos je možná vůbec nejrealističtější – všechny technologie a prostředky pro jeho uskutečnění už máme k dispozici; nemusíme pracně vyvíjet chodící rostliny nebo doufat, až náhodné mutace probudí v části lidí schopnost telepatie – stačí vzít to, co už umíme, a tvořivě to uplatnit. Do značné míry jsem si při čtení knihy připomněl Julese Verna a jeho schopnost předpovědět vynálezy, které v té době byly čirou fantazií, ale dnes jsou pro nás samozřejmostí.
Zatím to vypadá dobře, takže se můžete ptát, proč se Wyndhamovi nikdy nepodařilo Plan for Chaos prodat. Smutnou skutečností je, že tato novela má nepříjemné nedostatky. Na prvním místě bych zmínil to, že je strašlivě rozvláčně napsaná. Ono to má z hlediska děje logiku, žádná informace ze začátku není bezúčelná, ale fakticky to znamená, že až zhruba ve třetině se začne něco dít a teprve v druhé polovině knihy se čtenář začne dozvídat, co popisované události znamenají – a to začne berte doslova. Do té doby vás autor nechá v naprosté temnotě a vy můžete jen kroutit hlavou nad tím, za jak moc velké blbce vás považuje, když po vás chce, abyste spolkli takové množství tak úžasných náhod nebo zvratů v chování klíčových postav.
Druhým nepříjemným bodem je jazyk knížky. John Wyndham byl Brit, ale z určitých důvodů (které budou dost pozdě v knize odhaleny) potřeboval, aby vypravěč byl Američan, takže hodně popisů a všechny přímé řeči nechal napsat jakýmsi podivným americkým slangem, se kterým jsem se v životě nesetkal ani v soudobé literatuře amerických spisovatelů. Můžete namítnout, že slangové výrazy se dají domyslet, a budete mít pravdu – ale působí to rušivě. Navíc vás v rozletu zastaví to, že knížka je evidentně nedokončená – nejméně na čtyřech místech jsem narazil na úplně nesmyslné dějové „střihy“, které nejvíc ze všeho odpovídají tomu, že se na tom místě dvě-tři stránky z rukopisu ztratily. I po podrobném opakovaném čtení si pořád myslím, že náhlost „střihů“ spíš odpovídá nedopsaným nebo ztraceným částem knihy než úmyslu autora.
Otazník kladu k postavě hlavního hrdiny Johnnyho Farthinga – podobně jako v ostatních Wyndhamových novelách je i Johnny obyčejným člověkem, který se víceméně náhodou přimotal k neobvyklé situaci, ale je tu důležitý rozdíl: ve všech ostatních knihách se hrdina v situaci orientuje poměrně rychle a je schopen vést i čtenáře. Johnny v Plan for Chaos je většinu času takový ňouma, který míní dobře, ale většinu činů pokazí – částečně tím, že nechápe situaci, a částečně tím, že má velice konzervativní myšlení, které nedokáže přijmout fakta tak, jak jsou. Netrvám na tom, že hlavní postavou každé knihy má být superman, ale těžko si můžu vytvořit nějaké zvláštní sympatie k úplnému moulovi. Uznávám, že to byl tvůrčí záměr, který v závěrečné čtvrtině knihy vede k několika humorným situacím, u kterých jsem se od srdce zasmál, ale stejně mi to moc nesedí.
Součástí knihy jsou dvě povídání třetích osob: Na začátku prozradí Christopher Priest něco o tom, jak Plan for Chaos vznikl v kontextu právě vydaných veleúspěšných Trifidů, na konci pak editoři David Ketterer a Andy Sawyer prozradí něco o technické stránce vydání knihy (např. shrnou rozdíly proti rukopisu nebo identifikují autory citátů u jednotlivých kapitol). Druhý text je v knize zjevně jen pro úplnost, ale nemám k němu výhrady. První text je velice užitečný a zajímavý, ale mám zásadní výhrady vůči jeho uvedení do pozice úvodu – asi polovina této kapitoly totiž zásadním způsobem narušuje onu tajemnost děje knihy, protože se čtenář už dopředu – a navzdory úmyslu autora – dozví velkou část pointy. Překvapení je tak pryč, což je problém už samo o sobě, a ještě je to znásobeno skutečností, že stejně nebudete v obraze o nic víc, než kdybyste tu informaci vůbec neměli! Kdyby ta samá kapitola s tím samým obsahem byla v knize uvedena jako doslov, nedalo by se jí vůbec nic vytknout a naopak by byla nesmírně zajímavá; jako úvod ji ale nemohu hodnotit jinak než hrubou chybu, která zásadně snižuje hodnotu novely.
Celkově vzato bych Plan for Chaos doporučil spíše jen vysloveným fandům Johna Wyndhama, kteří se dokáží prokousat zdlouhavou a z větší části nesrozumitelnou první polovinou knihy; pro ty by ale mohlo jít o velmi zajímavou knížku, která stojí za přečtení. Důrazně však varuji před čtením úvodu předtím, než dočtete knihu samotnou. Ostatním bych spíš doporučil se této knížce vyhnout; pusťte se spíš do Kukel (Chrysalids) nebo Midwichských kukaček (The Midwich Cuckoos), které jsou pro běžného čtenáře určitě stravitelnější a navíc vyšly i v češtině.
