Snuff (Terry Pratchett)
Kde jsou ty doby, kdy jsme byli tak daleko za světem, že se člověk nikdy nemohl dostat do situace, že od svého oblíbeného autora sci-fi nebo fantasy nebude mít co číst, protože už má přečtené všechno! Teď už je běžný opak – všechno je přečteno a na další knížku se musí čekat. To je i případ Terryho Pratchetta a jeho nekonečné zeměplošské série, do které 13. října přibyl nový kousek: „detektivka“ Snuff.
Velitel Elánius konečně odjíždí na zaslouženou dovolenou s manželkou a nyní už šestiletým synem. To „konečně“ je pochopitelně velmi relativní – Elániovi se nikam nechce, tím méně na daleký venkov na rodinné sídlo Berankinů, ale proti spojeným silám Lady Sybil, Lorda Vetinariho a kapitána Karotky je bezmocný. Zvlášť když i samotné město Ankh-Morpork potupně selže a nedokáže ani na poslední chvíli nabídnout nějaký nevyhnutelný případ, kterému by se musel věnovat velitel Hlídky osobně.
Elánius tedy odjíždí na venkov a zdá se, že už ho nic nezachrání před osudem šlechtice (sobě navzdory), který bude muset zvát na návštěvu a bavit jiné šlechtice (které nesnáší). Ale nic není ztraceno – jak Elánius dobře ví, kde je policajt, tam je i zločin, a skutečně netrvá dlouho a začne se ukazovat, že i na poklidném venkově je něco hodně shnilého: zmizelý kovář a kopeček „Oběšencova hora“ celý zalitý krví to naznačují docela jasně. A co čert nechtěl, Elánius je jediným podezřelým…
Je snad ještě někdo, komu za posledních cca 10 let (přinejmenším od Noční hlídky) nedošlo, že stará hravá a čistě humorná Zeměplocha je dávno pryč a na její místo nastoupila Zeměplocha, která je velmi seriozní a humor sice používá bohatě, ale jen jako doplněk, ne jako nosný materiál? Pokud ano, tak bude Snuffem zcela jistě zklamán, protože Snuff má tak daleko k Magickému prazdroji nebo Stráže! Stráže! jako ještě žádná jiná Zeměplošská kniha. Dokonce ani fotbaloví Unseen Academicals se tolik nevzdálili původnímu konceptu. Nerad bych hodnotil, nakolik je to dobře nebo špatně – někomu se nová tvář Zeměplochy líbí, někomu ne, ale zcela jistě je dobře, že autor neustrnul na jednom místě a vyvíjí se a posouvá někam dál. Konkrétně u Zeměplochy ovšem čím dál víc nabývám přesvědčení, že stávající vývoj vede ke ztrátě jedinečnosti, kterou Zeměplocha oplývala, a přesunem k sice možná kvalitnější, ale také stereotypnější literatuře.
Už u recenze na Unseen Academicals jsem si stěžoval na to, že se postavy staly vzájemně zaměnitelnými. U Snuffu je tento vývoj ještě zřetelnější – nejenom že se rozdíl mezi Vetinarim a Elániem setřel do té míry, že už se liší jenom tom, kdo dává rozkazy tomu druhému, ale teď už do značné míry „zvetinarioval“ dokonce i komorník Willikins (zatím jen na „praktické úrovni“, kdy pokud je třeba vykonat nějaký složitý úkol, tak stačí říct Willikinsovi a on už to zařídí, ale lze skoro s jistotou očekávat, že v dalších knihách už dosáhne i příslušné psychologické úrovně).
Není to ovšem jenom trio Vetinari-Elánius-Willikins. Existuje ještě několik dalších postav, které poznáváme z jejich dřívějších inkarnací (např. Carcer, mladý Sam Elánius), což ovšem plyne z toho, že i samotný příběh Snuff je v podstatě jen promícháním Noční hlídky (s tím, že primitivnost prostředí ve srovnání s Elániovou rafinovaností je zajištěna umístěním na venkov místo do minulosti – ale prakticky je to skoro to samé), Unseen Academicals (opět se objevuje další nová rasa s nečekanými vlastnostmi) a Buch! (soupeření plynoucí z neznalosti a dávných neshod).
Tím nechci říct, že by se snad kniha špatně četla. To vůbec ne, naopak – zvláště ve druhé polovině je velmi akční, žene se dopředu zběsilým tempem a nedá ani na chvíli vydechnout. Zvlášť pokud máte v oblibě toho Elánia, co je v každou denní i noční dobu ne o jeden krok, ale nejméně o tucet kroků před všemi soupeři, si přijdete na své. Ale zapomeňte na cokoliv vysloveně nového.
A zejména zapomeňte na upoutávky, které prezentovaly Snuff jako zeměplošskou detektivku. Snuff není žádná detektivka. Ano, máme tu brutální vraždu, dojde i na ještě závažnější zločin, ale to už by se zrovna tak dobře dali označit Unseen Academicals za sportovní zpravodajství jenom proto, že se v nich vyskytne fotbalový míč. Nemyslím, že by to mělo čtenáře mrzet, detektivek si každý může pořídit, co hrdlo ráčí, ale buďte připraveni na to, že anotace jsou v tomto případě dost zavádějící.
Pokud přistoupíte na to, že Zeměplocha dnes je něco úplně jiného než Zeměplocha kdysi, není toho moc, co by se dalo Snuffu objektivně vytknout. Vlastně jen tři věci: postavy opakované ze starších Zeměploch, deus ex machina v podobě vyústění boje na rozbouřené řece a úplně nesmyslná a zbytečná postranní dějová linie se seržantem Tračníkem. To ostatní je přinejmenším standardní Zeměplochou, tzn. o hlavu to převyšuje většinu ostatní fantasy tvorby, a nebyl bych překvapen, kdyby se postupně Snuff dostal svou oblíbeností na úroveň Noční hlídky. Nebo i nad ni, pokud se všichni dokážeme přenést nad to, že „je to to samé, akorát v jiném čase a na jiném místě“.
Toho se také bojím. Noční Hlídka se mi líbila, zvážnění přišlo po tom co se pan Pratchet dověděl o své diagnóze (podle mě tedy). To se pak projevuje i na jeho díle. Na Snuff jsem hodně zvědavý…
Trochu se obávám, že těch dalších dílů Zeměplochy už asi moc nebude. Aby nakonec tenhle ještě nebyl poslední… 🙁