The Burning Realm (Michael Reaves)
Před časem jsem se tu poměrně pozitivně rozepisoval o knížce Shattered World. A právě tato recenze složitou okružní cestou způsobila, že jsem se dozvěděl o existenci druhého dílu, o kterém jsem předtím neměl ani tušení. Ani jsem moc neváhal a The Burning Realm (Hořící říše) jsem si sehnal. Se čtením už to bylo horší – moje fronta knížek na zpracování má neustále 60-80 kousků, ale teď na knihu konečně vyšla řada. Co myslíte, zlomila The Burning Realm pravidlo, že druhé a další díly jsou vždy horší než díl první?
The Burning Realm začíná stručným shrnutím toho, co se vlastně stalo v Shattered Worldu, aby ani čtenář, který nezná první díl, nezůstal úplně na suchu. Shrnutí je to docela zdařilé, na několika stránkách seznámí neznalého diváka s problematikou Roztříštěného světa a stručně ale výstižně zopakuje všechno, co se v něm odehrálo. Toto úvodní seznámení pak končí tím, že přeživší „truchlili nad ztrátou těch, kdo ve Shattered World zahynuli, ale neuvědomili si, že ve dvou případech to truchlení bylo předčasné…“ Což je výborný úvod i pro toho, kdo Shattered World zná – která postava to tak mohla přežít? A jak se bude její život vyvíjet dál?
Otázka, kdo tedy unikl svému osudu, je zodpovězena hned v prvních dvou kapitolách, a to způsobem, který nepovažuji za zrovna šťastný – ty dvě postavy, které mají mít takový vliv na věci příští, totiž v Shattered World rozhodně nepatřily k postavám hlavním, jedna z nich se tam vyskytla v jediné nepodstatné epizodce. Spíš než co jiného to ve mě budilo dojem nastavované kaše.
Tento špatný první dojem byl ještě posílen tím, že skoro celá první polovina knihy plyne v drobných epizodkách, týkajících se nových i starých postav, u kterých je sice zřejmé, že spolu nějak souvisí, ale naprosto není jasné, jak. Přiznávám, nejednou jsem se neubránil myšlence, proč jsem proboha musel číst tuhle nebo tamtu kapitolu, když děj neposunula ani o centimetr dopředu, a nakolik bylo nutné oživovat zrovna tyhle dvě vedlejší postavy, když jejich roli mohl klidně splnit někdo jiný.
Asi tak polovina těchto otázek se vyjasní v okamžiku, kdy na scénu přijde Yasothoth, pán škorpiónů a bývalý vládce démonů z Xothu: Zatímco současný vládce Chthonů Sestihaculas nemá celkem s lidmi problém, pokud mu dají pokoj a čas od času se někdo z hlouposti rozhodne odevzdat své tělo a duši ve prospěch Chthonstva, Yasothoth je ještě ze starého těsta a pro lidi zná jediné vhodné místo – minulost. A hned je situace jasnější – některé z postav budou hrát roli v Škorpionově oživení a jiné – snad – se postarají o jeho zánik. Ale tohle bych radši věděl už tak o sto stránek dříve.
The Burning Realm se pochopitelně odehrává ve stejném prostředí jako Shattered World – u druhého dílu těžko čekat něco jiného. Zachován zůstal také velmi originální „feel“ z Advanced Dungeons & Dragons, kde za každou druhou událostí slyším cvakot dvacetistěnných kostek na stole, ale přitom by bylo jen velmi obtížné najít nějaký konkrétní AD&D prvek, protože všechno je různě zpřeházené. Prostředí je stále velmi originální a zajímavé.
Totéž bohužel nemohu říci o příběhu samotném. Shattered World se možná neodchyloval nijak zásadně od klasického schématu honby za mocným artefaktem, ale už jenom to, že všechny zúčastněné postavy byly ve větší nebo menší míře kladné, často vedlo k zajímavým zvratům. The Burning Realm na tohle specifikum prakticky rezignoval, linie dobra a zla jsou dost jasně načrtnuty už od prvních kapitol – je to ironické, ale už v době, kdy ještě čtenář neví, o co vlastně jde, ví skoro jistě, kdo je dobrý a kdo zlý. Možná by to samo o sobě až tak nevadilo, ale fakt se mi nelíbí, že byli Chthoni bezcitně vrženi do pozice těch zlých.
Druhý velký nedostatek je v tom, že na hlavním problému rozbitého světa – to, že je rozbitý na kousky – se nezměnilo vlastně nic. Po prvním dílu, ve kterém se vyjasnily příčiny zničení i způsoby, jak s tím něco udělat, poté, co divoký talent Amber začala ovládat svoji moc, jsem tak nějak očekával, že hrdinové trochu pohnou se záchranou světa. Ale ne, oni se místo toho zabývají vcelku podružnou epizodkou, kterou by si klidně všichni mohli odpustit, kdyby byli jenom trochu méně tvrdohlaví (chtělo by se říct „zabednění“) ve svých cílech.
Když si vezmu tohle všechno dohromady, nepřekvapuje mě, že kniha The Burning Realm upadla v zapomnění už před mnoha lety a tam poklidně zůstává. U Shattered Worldu, který potkal stejný osud, mě to mrzí, protože to je překvapivě dobré dílko, které si zaslouží, aby ho lidé znali, ale pro The Burning Realm je myslím propadlo času tím pravým místem. Škoda. Pořekadlo o tom, že první díly převyšují všechny následující, se v tomto případě splnilo na sto procent 🙁
