Windows 7: Zpátky ke XP

Po deseti dnech s novým a vychvalovaným operačním systémem Windows 7 (v 64bitové verzi) házím ručník do ringu a vracím se – aspoň prozatím – k Windows XP. Příčinou přitom není ani předem tušený konzervativismus, ani nefunkčnost některého klíčového hardwaru, ale vlastnost, pro kterou jsou Windows 7 vesměs opěvovány – stabilita, respektive její nedostatek. Nepřeháním, když řeknu, že za deset dní používání Windows 7 jsem počítač restartoval víckrát než za dva roky používání XP, a to i poté, co skončily instalace.

Abych byl k Windows 7 spravedlivý, musím rovnou dopředu přiznat jednu věc: Nevím, jestli za časté restarty může operační systém samotný, jestli je to výsledek práce mnou používaných aplikací nebo jestli to všechno způsobily ovladače. Je možné, dokonce snad i pravděpodobné, že v tom Windows jsou z větší míry nevinně (i když, mezi námi, operační systém by určitě neměl dovolit user-mode aplikaci, aby úplně zakousla celý počítač). Ale ruku na srdce, mě může být celkem lhostejné, kdo ty restarty způsobuje – pro mě je klíčové, že potřebuji stabilní prostředí, kterému můžu důvěřovat, a to jsem ve Windows 7 nenašel. Dávám si tedy od Microsoftí novinky pauzu a za půl roku, za osm měsíců se k ní vrátím – za tu dobu už, doufám, operační systém, ovladače i aplikace vyzrají natolik, aby se to dalo používat. Zatím krátké shrnutí pro ty, kdo o upgradu na Windows 7 váhají:

Co se mi líbilo

64bitový přístup k paměti. Obávaný limit 3,2 GB využitelné paměti u 32bitových desktopových Windows mě naštěstí nechává vcelku klidným, protože jsem investoval do softwaru, který toto omezení dokáže obejít. Nelze ovšem přehlédnout skutečnost, že pod 64bitovými Windows dokáže z dostupných 8 GB čerpat libovolná aplikace, ne jen aplikace velice speciálně napsaná. Díky tomu jsem mohl zmenšit nainstalované ramdisky (na velikost, jakou potřebuji, ne na velikost, pod kterou nemá cenu jít, protože by zůstala nevyužitá) a nechat víc místa pro aplikace.

Podpora pro SSD (solid state disks). Windows 7 mají zabudovanou podporu pro SSD. Začíná to už při připravování MBR a partition tables, kdy Windows 7 umístí začátek partition tak, aby k sobě seděly logické clustery souborového systému a fyzické clustery disku; starší Windows naproti tomu klidně posadí partition tak, že pro každé čtení a každý zápis logického clusteru je třeba přečíst a zapsat dva clustery fyzické. Podpora příkazu TRIM (říká disku, která místa neobsahují data a mohou být připravena pro rychlý zápis nebo využita pro wear-levelling) je nenápadnou samozřejmostí, kterou oceníte, pokud jste hrdými vlastníky velmi rychlého SSD, který se na XP po pár týdnech změní na šneka. Fajnovostmi, bez kterých bych se obešel, ale potěší, je automatické vypnutí „urychlovacích“ technologií typu ReadyBoost nebo automatické defragmentace v okamžiku, kdy Windows zjistí, že by nebyly k ničemu.

SuperFetch. Tato technologie byla využita i ve Vistách, které jsem ovšem přeskočil, takže jsem se s nimi poprvé setkal až u Windows 7. Setkání to bylo příjemné – původně jsem sice k tendenci Windows automaticky přednačítat programy, o kterých si myslí, že je budu chtít používat, cítil nedůvěru, ale v praxi to funguje až překvapivě dobře – dokonce i Javovské programy a OpenOffice se s touto technologií dají celkem příjemně používat, aniž bych je měl nahrané na ramdisku.

Integrované kodeky. Chtělo by se zavolat „Hurá“ – Microsoft do Windows 7 integroval všechny klíčové kodeky pro přehrávání médií, takže všechny soubory, které jsem zkoušel, šly přehrát i bez toho, že bych musel instalovat FFDshow, CoreAVC nebo cokoliv jiného.

AERO. Až se stydím to přiznat, ale vcelku jsem si oblíbil i rozhraní Aero. Původně jsem rovnou přepnul na klasický vzhled („co se budu koukat na nějaké efekty, počítač mám od toho, aby pracoval“), ale pak jsem si řekl, „když už ty Windows 7 zkouším, tak se vším všudy“, zapnul Aero a jen zlikvidoval otravné animace. No a za těch deset dní jsem si na průhledný taskbar docela zvykl (na průhledné titulky oken moc ne – špatně se rozlišuje aktivní a neaktivní okno).

Kompatibilita softwaru. Prakticky všechny aplikace, které používám, chodily out-of-the-box, samozřejmě až na ty, co jsou do systému zažrané až příliš hluboko (firewall, ramdisk – k oběma jsem však našel vyhovující alternativy). Jediné, co se mi rozchodit nepodařilo, byla hra Master of Orion 2, která má ve všech režimech problémy s paletou (když se tedy vůbec spustí).

Dialog pro výběr souboru. Možnost přidat libovolný adresář mezi oblíbené a pak se do něj kdykoliv rychle přepnout je fantastická. V XP jsem sice měl „Places Bar“, ale jen s pěti pozicemi a navíc se nedal tak pohodlně nastavovat.

Co jsem čekal lepší

Podpora hardwaru. Po zkušenostech s XP, které v sobě obsahovaly ovladače pro skoro každý hardware, co byl v době jejich vydání na trhu, jsou Windows 7 určitým zklamáním: Sice se mi podařilo téměř všechno uchodit, v řadě případů jsem ale řešení musel pracně hledat a když už jsem ho našel, bylo dost přes ruku (například scanner Canon LIDE-35 podporován není, ale když systému vnutíte ovladače pro LIDE-60, klidně s nimi scanner pracuje). Potěšila existence ovladačů pro Plustek OpticBook 3600, u kterých jsem čekal největší potíže (překvapivě se však ukázalo, že fungují bezproblémově a dokonce lépe než ty, co mám u XP), naopak nepotěšila nepodpora řadičů 3WARE (jak ze strany Microsoftu, tak bohužel i ze strany 3WARE). Nepodařilo se mi vůbec rozchodit U3 funkcionalitu flashdisku Sandisk Cruzer Contour – bez U3 bych se vcelku i obešel, jenže bez spuštění U3Launcheru se nedá zadat dešifrovací heslo…

Kompatibilita softwaru. Velké problémy jsou u (nejen starých) aplikací s přiřazením asociací – přesvědčit Windows, aby pro přehrávání všech mediálních souborů použily KMPlayer nebo pro zobrazení všech obrázků SlowView je nadlidský úkol. O možnosti nastavit jako výchozí prohlížeč třeba Operu ani nemluvě. Pokud jste hrdými majiteli iPhonu/iPodu Touch, tak velmi efektní způsob, jak Windows 7 zhroutit, je pokusit se připojit jedno z těchto zařízení do virtuálního počítače ve Virtual Boxu (což pod XP funguje naprosto v pohodě).

Podpora pro velké soubory. Možná si vzpomenete, jak jsem si u článku o TrueCryptu 6.3, že ve Windows XP nejde standardním způsobem pracovat se soubory, pokud jsou tyto větší než 2TB (přesněji 2TB-1MB). Taky jsem psal, že ve Vistách to funguje. Ve Windows 7 to taky funguje – pokud vám stačí soubor otvírat v integrovaném prohlížeči FAR Manageru. Pokud snad máte takové choutky, jako že byste si soubory s příponou .tc asociovali s TrueCryptem a otvírali je poklikáním („poEnterováním“), tak na ně zapomeňte – u velkých souborů (testováno na 4TB) to občas funguje, většinou to ale vede k několikaminutovému chroupání Windows následovanému hláškou, že není dost virtuální paměti. Takže velký soubor sice jde otevřít, ale není to k ničemu :-\

Co se mi nelíbilo

UAC. Za UAC si Microsoft vyslechl mnoho nepěkného už u Vist a prý na tom ve W7 zapracoval. Možné to je – možná, pokud chcete UAC používat, je méně otravné než bylo ve Vistách. Pokud ho však používat nechcete (a preferujete přístup „o právech si rozhodnu sám, jako v XP“), máte smůlu – existuje až příliš mnoho operací, u kterých potřebujete buď UAC nebo rovnou práva administrátora, ale u kterých si nemůžete práva dočasně zvýšit spuštěním operace pod jiným uživatelským účtem (lví podíl na tom má hlavně „průzkumníkové“ pojetí Ovládacích panelů, ve kterém se na spoustu apletů „spustit jako“ použít nedá – a bůhvíproč nefunguje ani spuštění Exploreru v samostatném procesu pod novým uživatelem).

Uživatelské účty obecně. Nepodařilo se mi najít „čistý“ způsob, jak nastavení jednoho uživatelského profilu použít jako základ pro vytvoření nového profilu – dokonce i zkopírování příslušných souborů do defaultního profilu nemá správný efekt – působí to nanejvýš dočasně. Rozporuplné je nové pojetí adresářů profilů – Microsoft konečně sjednotil názvosloví, takže i na českých Windows mohu použít „univerzální“ Start Menu, Documents nebo Desktop (je to zařízeno pomocí junctionů), bohužel ale neudržel na řetěze člověka, co to nastavoval, a ten udělal junctionů v každém profilu desítky; co hůř, dokonce ty junctiony zacyklil, takže zapomeňte třeba na možnost celý profil jednoduše zazálohovat nebo překopírovat jinam.

Virtualizace registrů a souborového systému. Není mi úplně jasné, proč se Microsoft rozhodl umisťovat 32 a 64bitové aplikace do odlišných adresářů a odlišných větví registru (stejně se podle umístění nic nerozhoduje, jak se lze snadno přesvědčit, když do jednoho společného adresáře umístíte 32 i 64bitovou verzi jedné aplikace a zkusíte je spustit – fungují obě). A už vůbec nerozumím rozhodnutí, proč jsou tato umístění „virtualizována“ – když se 32bitová aplikace pokusí zapsat do Program Files, operační systém potichu přesměruje zápis do Program Files (x86) a na pozadí pak neustále provádí překlady sem a tam. Navíc, pokud se aplikace pokusí zapsat někam, kam nemá práva, tak ten zápis taky přesměruje (do adresáře profilu) a aplikace se o ničem nedozví! Dohledat, proč se aplikace sdílená několika uživateli chová nevyzpytatelně, je pak práce pro vraha.

Naprosto zrůdných rozměrů to dosahuje v případě virtualizace registrů: Pokud se 32bitová aplikace pokusí něco zapsat (nebo přečíst) v HKEY_LOCAL_MACHINE/Software, Windows 7 tento požadavek stopí a místo toho provedou požadavek na HKEY_LOCAL_MACHINE/Software/Wow6432Node. Vy se pak můžete divit, proč vám aplikace nefunguje, když přece v Regeditu jasně vidíte, že HKEY_LOCAL_MACHINE/Software/Aplikace obsahuje správné údaje – problém je v tom, že Aplikace je 32bitová a tudíž jí Windows 7 potají podstrkují HKEY_LOCAL_MACHINE/Software/Wow6432Node/Aplikace, kde pochopitelně nic není, protože záznamy jste vytvářeli 64bitovou aplikací (Regeditem), která zapisuje přímo na správné místo. A aby to nebylo moc jednoduché, takhle přesměrované jsou jen některé klíče. Microsoft tvrdí, že to je proto, aby 32bitová a 64bitová aplikace mohly mít různé nastavení, což je s prominutím maximální blbost, a kdyby snad někdy měla mít využití, tak ať je to využití zařízeno na úrovni aplikace a ne operačního systému.

Existuje možnost virtualizaci vypnout. U souborového systému to funguje skoro dobře (nepodařilo se mi najít, jak vypnout rozdělení programů do Program Files a Program Files (x86) podle bitovosti), u registrů už méně dobře – virtualizaci sice jde vypnout, ale protože ji Microsoft masivně používá v nastavení Windows, tak si tím svoje Windowsy skoro s jistotou zboříte.

Nové start menu. Už moje první setkání s Windows 7 BETA mě naplnilo zděšením, když jsem zjistil, že v tomto systému už vůbec není klasické Start menu. O vzhled by nakonec nešlo, i když to pojetí, kdy se celá struktura menu otvírá do jednoho okénka, ve kterém musím scrollovat, zatímco hned vedle mám milion nevyužitých pixelů, mi otvírá kudlu v kapse. Jenže klasické menu mělo i dopady do funkčnosti – mimo jiné se po stisku klávesy otevřela první položka začínající stisknutým znakem. Takže teď při rutinním používání Windows 7 neustále spouštím programy nadvakrát – poprvé pomocí sekvence CTRL+ESC P I F (Start -> Programy -> Internet -> Firefox), což nefunguje, a podruhé myší na taskbaru. Chápu rozhodnutí, proč je po otevření Start menu aktivní vyhledávání – pokud uživatel nechá instalační programy, ať si vytvářejí polžky menu podle svého uvážení, tak nic jiného než vyhledávání nezbývá, ale pro nás, kdo si ve Start menu udržujeme pořádek, je to omezující – proč mám pomalu hledat, když vím, kde program je? (Pro zvídavé mysli: Vyhledávání se pochopitelně dá odinstalovat, ale nepomůže to, stejně ty naučené sekvence rozchodit nejdou.)

Windows Defender. Proč proboha nejde úplně vypnout a při každém restartu mi připomíná, že je vypnutý?

Používání firewallu. Největší bezpečnostní problémy jsem měl, naprosto nečekaně, s firewallem. Ne že by nebylo z čeho si vybrat: firewallů podporujících Windows 7 je spousta a vesměs fungují, poměrně slušné možnosti má i integrovaný firewall. Potíž je v tom, že Windows 7 se skládají z obrovského množství komponent, které se vzájemně všelijak ovlivňují, takže firewall doslova každou vteřinu upozorňuje na nějakou novou aplikaci, která se snaží získat přístup k síti nebo „zaútočit“ na jinou aplikaci. Dokumentace pochopitelně veškerá žádná. Nastavit v takovém prostředí konfiguraci, která povolí jen naprosté minimum a zbytek tiše potlačí, je nemožný úkol – s největší pravděpodobností to skončí tak, že zablokujete něco, co jste blokovat neměli, a následuje restart (v lepším případě jen jeden, v horším nekonečný cyklus). Nakonec jsem i já, který na XP nastavuje firewall až přehnaně restriktivně, rezignoval a prostě povolil všechny „útoky“ a všechnu komunikaci po lokální síti, abych měl systém aspoň použitelný, když už ne bezpečný.

Správce úloh. Správce úloh pochytil od Process Exploreru spoustu dobrých vlastností, bohužel se ale nedá natrvalo přepnout do režimu „zobrazit aplikace všech uživatelů“ – a pokud vypnete UAC a použijete omezený účet, tak do tohoto režimu nejde přepnout ani dočasně. Jestli bylo účelem usnadnit skrývání trojských koní, tak se to Microsoftu podařilo, jinak mi ale tajemství smyslu této „funkce“ zůstává skryto.

Nastavování hlasitosti pro každou aplikaci zvlášť. Na závěr funkci, od které jsem si mnoho sliboval (no není to super, mít možnost úplně vypnout zvuk ve všech programech a povolit ho jen v přehrávači médií?), bohužel se ukázala jako nepoužitelná – za prvé proto, že funguje na principu blacklistu (ve výchozím nastavení je zvuk povolen všude a já určuji výjimky; mě by se víc hodil whitelist – všechno zakázáno, já určuji povolené aplikace), za druhé proto, že se to zřejmě nedá ovládat z externí aplikace (můžu si v programu pro tvorbu hotkeys nastavit klávesu, která např. vypne zvuk, jenže to ovlivní právě jen tu hotkeyovací aplikaci, ale už nic jiného). A bohužel se mi ani nepodařilo najít způsob, jak to úplně vypnout a vrátit do chování z XP (jedno společné nastavení pro celý systém).

Závěr

Jsem si dost jistý, že drtivá většina nedostatků, které jsem zde uvedl, plynou hlavně z nezkušenosti – mé, ostatních uživatelů i tvůrců programů. Proto nad nimi sice skřípu zuby, ale neberu je jako důvod pro opuštění Windows a počítám s tím, že během pár měsíců nebo let se s nimi všichni naučíme žít (stačí si vzpomenout na to, jak byly uvítány Windows XP). Ani by mi nevadilo ta řešení hledat na vlastní kůži. Tragická nestabilita systému je pro mě ale zásadní problém, pro který prozatím od Windows 7 odcházím a vracím se k „nemoderním“ a „ošklivým“ XPčkům. Uvidíme, jak se situace změní za půl roku, až budu připraven dát sedmičkám další šanci. Mezitím, pokud znáte řešení některé z věcí, které mě trápí, velmi ho uvítám.

Podobné příspěvky:

27 komentářů “Windows 7: Zpátky ke XP”

  1. avatar pepak napsal:

    trodas: V TweakUI si těch 5 places můžeš nastavit.

  2. avatar trodas napsal:

    „v XP jsem sice měl „Places Bar“, ale jen s pěti pozicemi…“ já jsem kdysi chtěl zjistit, jak modifikovat comdlg32.dll knihovnu tak, aby mi při vyplých places bar umožnila do výběru „disků“ přidat i mé oblíbené místa, neb když tam může být „Historie“ i „Plocha“, tak proč bych si tam nemohl nacpat co já chci? Nakonec to skončilo jen tak, že jsem zvětšil default velikost svého okna pro Open/Save a toť vše. Zatím mi s tím nikdo nedokázal poradit. Viz:
    http://trodas.wz.cz/index.php?act=ST&f=14&t=153

    A Windows 2000 SP4 zde 🙂

  3. avatar pepak napsal:

    Jana: Bohužel neumím poradit.

  4. avatar Jana napsal:

    Dobrý večer, právě jsem si nainsalovala W7 a jak se zdá, nelze najít ovladač pro moji tiskárnu Lexmark E120.Na stránkách výrobce jsem něco našla , ale nefunguje to a podpora windows online mi hlásí že ovladač není.Tiskýrnu mám asi 2-3 roky.Je to prima laserová mašinka.

  5. avatar winjehnus napsal:

    windows je hnus a nt 6 je velmi velky humus
    duvody?

    devices are required to poll the underlying hardware every 30 ms

    =pmp-uab

    „trusted computing“

    a

    driver signing requirement

    proste rok od roku horsi a ja ho pouzivam jen v kavarnach prip. kdyz se spletu

  6. avatar pepak napsal:

    Ladis: Nevím, jak je dostat do W7/x64. Já jsem je dostával do 32bitové verze.

  7. avatar Ladis napsal:

    Zdravím, mám skener Cannon Lide 35 a nevím jak mu vnutit drivery pro 7 64 bit….při aktualizaci ukážu na složku se soubory a neustále tam žádné drivery „nevidí“. Díky, Laďa

  8. avatar pepak napsal:

    Protoze se snazim chovat bezpecne.

  9. avatar opice_lesni napsal:

    A proc nepouzivas admin ucet

  10. avatar pepak napsal:

    Taky používám TweakUI. Rychlosti jsem si nikdy nevšiml, ale já to nastavím jednou a od té doby už nikdy.

  11. avatar Radim napsal:

    Píšete: …V XP jsem sice měl „Places Bar“, ale jen s pěti pozicemi a navíc se nedal tak pohodlně nastavovat….

    Máte nejakú utilitku alebo ničo ako ich rýchlo nastaviť? Ja používam len TweakUI pre XP. Ide to ale pre častejšie použitie/zmeny „pomalé“.

  12. avatar pepak napsal:

    Že za to mohl ramdisk je možné, ale ne jisté (bylo to nestabilní i před jeho instalací), a i kdyby to byla pravda, tak mi to moc nepomůže, protože „nové funkčnosti W7 je dostatečně nahrazují“ pravda není.

  13. avatar Karel napsal:

    Nestabilita byla v tvém případě pravděpodobně způsobena pro x64 neodladěnými ramdisky, které jsi (jak sám přiznáváš) používal prakticky zbytečně, protože nové funkčnosti W7 je dostatečně nahrazují.

  14. avatar pepak napsal:

    České corporate (občas se hodí pracovat ve větší společnosti).

  15. avatar JirkaS napsal:

    Ahoj, pises tu o ceskych, nebo anglickych Win7? Ja je chvili pouzivam na ThinkPadu W500 a jsou tu uuuuzasne rychly i stabilni. Pravda je, ze je to stale jen tetsovaci stroj, takze na nem stale nemam vetsinu sveho „nabobicka“. Uprime receno, chystal jsem se co nejdriv na Win7 plne prejit, tak jsi me trochu znejistel.

  16. avatar pepak napsal:

    Jak už jsem napsal Danobossovi – já jsem zastáncem jiného přístupu k počítačové bezpečnosti. Když něco zakážu, tak to má zůstat zakázané, ne že se mě operační systém bude ptát, jestli si to přeci jenom nechci povolit; a když něco chci povolit, tak to chci udělat explicitně (napsáním loginu a hesla), ne se spolehnout na to, že operační systém ve vhodnou chvíli vyvolá potvrzující dialog a ještě zajistí, že na něj budu moct kliknout jenom já a ne nějaký běžící proces.

  17. avatar jirik napsal:

    UAC – pracuji rovněž pod omezeným uživatelem (skupina USERS) a UAC funguje s nastaveném na maximální zabezpečení naprosto úžasně. Když něco instaluji nebo měním na systému, tak se mi vždy zobrazí dialog pro zadání účtu s administrátorskými právy. V XP to v podstatě bránilo smysluplnému použití neprivilegovaného účtu, ve Vista i W7 to funguje naprosto úžasně. Osobně UAC a jeho funkčnost, na rozdíl od mnoha „geeků“, kteří UAC vypínají, považuji za jeden z největších přínosů Vista/W7.

    Jediné, co mi v tomto režimu vadí je to, že bohužel vyvolání požadavku na zadání privilegovaného účtu nefunguje vždy korektně při použití Total Commander.

  18. avatar pepak napsal:

    Protože s přístupem k bezpečnosti, který UAC reprezentuje, nechci mít nic společného. Když Microsoft UAC poprvé zavedl, tak jsem si říkal, dobře, je to sice nečisté řešení („pracuji s maximálními právy, ale operační systém je uměle omezuje, když si myslí, že dělám něco nebezpečného“), ale asi není lepší způsob, jak uživatele naučit práci pod omezeným uživatelem. V dalších verzích Microsoft postupně utáhne šrouby a časem se všichni naučí, že mají pracovat s minimálními právy. No a co se stalo: V příští verzi Microsft skutečně utáhl šrouby a dosáhl toho, že poprvé od vzniku řady NT už nejde pracovat pod omezeným účtem, ale musí se použít administrátorský.

  19. avatar Danoboss napsal:

    A prečo nenecháš UAC zapnutý a nepracuješ pod admin účtom? Kým niečo nespustíš „spustiť ako správce“ tak predsa stále pracuješ ako bežný user.

  20. avatar pepak napsal:

    Možná jsem to dostatečně nezdůraznil: Já totiž nejen vypínám UAC, ale taky pracuju pod omezeným uživatelem (skupina USERS). Kdybych vypnul UAC, ale byl Administrátor, tak mi to fungovat bude.

  21. avatar Arcanis napsal:

    pepak: tak to ses v tom možná hrabal až moc, s tímhle jsem nikdy problém neměl. Respektive normálně mi funguje zobraení všech procesů v Task Manageru i celý COntrol Panel, a i administrative tools. Nevím hele, nikdy se mi to nepodařilo dostat do stavu o kterém píšeš, zkusím to možná ještě dneska nějak a pak napíšu

  22. avatar pepak napsal:

    Nefunguje ani správce, ani spuštění v režimu kompatibility.

  23. avatar pepak napsal:

    Vypnutí UAC („Never notify“) samozřejmě funguje. Problém je v tom, že existuje řada operací, které – pokud jsem omezený uživatel – nelze udělat jinak než že se odhlásím, přihlásím jako Administrátor a udělám to z jeho účtu (tzn. nejde použít zkratku, že příslušný program spustím pomocí Run As jako Administrátor a udělám úpravu). Například nenastavím v Task Manageru zobrazení procesů všech uživatelů. Nebo znepřístupním polovinu Ovládacích panelů (například Systém) – protože u nich volba „Spustit jako jiný uživatel“ není (nebo nemá efekt, to je případ všech Explorerových oken) a volba „Spustit jako Administrátor“ navzdory svému názvu nespustí program jako administrátor.

  24. avatar Danoboss napsal:

    Tiež používam šifrovanie usbčka s U3 a problém s týmto nemám. Mám vypnutý autorun na usb kľúče, takže vždy idem do „tento počítač“ a tam je usb, čo ukazuje veľkosť 6 mb ten otvorím a odtiaľ už spustím exe aplikáciu. Ak ti to nejde takto, tak skús na tú exe aplikáciu poklepať pravým a spustiť ako správca.

  25. avatar Arcanis napsal:

    obecně se 64bit systémy jsou ještě trochu problémy dnes.

    UAC – nastavení posuvníku na „Never Notify“ v User Accounts -> Change UAC settings, nepomáhá? To (alespoň mně) dělá to, že vypne oznamování UAC, ale možnosti „Run as administrator“ a ostatní, ponechává…

    Pravda je, že win7 chvíli trvá nastavit si podle svého, ale když to srovnám například s Linuxem, tam je nastavování mnohem více a mnohem nepraktičtější občas. Navíc, XP jsou už hodně starý systém, neobsahuje toho tolik jako 7, takže ani není tolik co nastavovat. Nicméně pořád si myslím že například to upozorňování vypnutého defenderu by někde vypnout šlo, já s tím zatím neměl problém, i když jsem si ho teď zkoušel vypnout (win7 Enterprise 32bit)

  26. avatar pepak napsal:

    Věřím tomu, že nestabilita může být ovlivněna tou 64bitovostí, ale to mi bohužel moc nepomůže – bez 64 bitů pro mě Seven nemají smysl (64bitovost je jediná vlastnost, která mi reálně něco přináší, všechno ostatní jsou drobnosti, bez kterých se obejdu).

    UAC jde sice vypnout, ale jak píšu, když ho vypnu, tak velká spousta operací nejde vůbec provádět, protože pro ně nexistuje možnost použít "run as". Totéž Windows Defender – v Action Center to sice jde skrýt, ale nemá to žádný efekt. To je právě ten problém, který vidím ve Windows na každém kroku – evidentně se počítá s tím, že uživatel bude chtít něco měnit, ale ty změny jsou prostě tak nepraktické, že to nestojí za to.

    Problém firewallu není v tom, že se ptá – problém je v tom, že v sedmičkách už je příliš mnoho závislostí, než aby se to dalo v rozumné době pojmout. Tady stoprocentně platí, že když si počkám, než tu dřinu odvede někdo jiný, tak to pak docela jistě půjde nastavit docela snadno.

    Každopádně děkuji za konstruktivní komentář.

  27. avatar Arcanis napsal:

    Nestabilita – je způsobená hlavně 64bit verzí podle mě, nesetkal jsem se zatím za poslední půlrok používání win7 s tím, že bych já nebo kdokoli jiný, musel nějak hodně restartovat popřípadě mu to padalo. Obecně nekompatibilita a trochu nestabilita je problém 64bit systémů (ať už windows, Linux). Podle mě tedy nejde o nějakou obecnou vlastnost či chybu win7.

    UAC – jde pár kliky myší úplně vypnout, popřípadě nastavit pokročilé chování pomocí „Local Security Policy“ (omlouvám se, ale neznám český název)

    Uživatelské účty obecně – Vše lze nastavit v Local Security Policy, možná tam je i někde export či import, už si přesně nepamatuju.

    Windows Menu – možná by pomohlo vytvořit si někde strukturovanou složku linků, tu zkopírovat například do knihovny „Pictures“, a té dát zobrazení „As contex menu“ v nastavení start menu.

    Windows Defender – Oznámení o vypnutém WD lze dvěmi kliky vypnout (Action center – hide)

    Windows Firewall – Základní profil se řídí podle toho, jak se nastaví síť. Je jasné, že pokud doma nastavíte „Veřejnou“ síť (tuhle nabídku stejně většina uživatelů ignoruje a pak se diví), bude se na všechno ptát a všechno blokovat. Nicméně, za pár let jsem vyzkoušel hodně firewallů, a KAŽDÝ se musel napřed nastavit tak, že napřed blokoval skoro všechny prpgramy, popřípadě se pořád ptal. Co se týče podrobných nastavení, lze si je zase rozkliknout v menu firewallu a editovat je. Imho je to mnohem přehlednější než rozhranní firewallu na XP.

    Doufám že můj komentář je pro vás alespoň trochu konstruktivní, nechtěl jsem omílat nějaké fráze či rozpoutávat flamewars, ale podělit se o mé zkušenosti s win7 za cca půl rok používání.

Leave a Reply

Themocracy iconWordPress Themes

css.php