Galaxy 12/1968
Počítám, že americký sci-fi časopis Galaxy asi mnoho dnešních čtenářů, nejen českých, nezná, přestože vycházel víceméně pravidelně skoro třicet let. Já bych ho také neznal, kdyby ovšem ve svém čísle z prosince 1968 nepublikoval povídku A Life Postponed od mého oblíbeného spisovatele Johna Wyndhama, která nikde jinde nevyšla. Tudíž nebylo zbytí a musel jsem si toto číslo Galaxy sehnat. A docela to stálo za to, přestože A Life Postponed není zrovna dobrá.
Ještě než se pustím do rozboru povídek, dovolte drobný komentář k tomuto časopisu jakožto materiálu pro skenování a OCR: Je to neskutečný porod. Časopis je dost tlustý (skoro 200 stran) a sešitý tak, že ani člověk občas nepřečte celé texty (dosahují občas u hřbetu až za sponky). Navíc je tisk dost nekvalitní, s nevyrovnanými tloušťkami písmen a hodně mizerným písmenkem „h“, které OCR programy konzistentně chápou jako „H“, takže jsem i po provedení všech možných automatických oprav, které mě napadly, opravoval i desítky chyb na jediné stránce. Fakt humus. Doufám, že něco podobného už nikdy více nepotkám.
No a teď k jednotlivým povídkám…
The Sharing of Flesh (Poul Anderson, 1968)
Stěžejním dílem časopisu je povídka, nebo možná spíš novela, The Sharing of Flesh (Sdílení těla, česky vydal Winston Smith ve sbírce Hugo Story 3: 1968-1969). Název může sugerovat různé vyšší mety, ale berte ho doslova – tahle povídka je o kanibalismu, a to jako uznávané instituci celé planety, ne pozůstatku primitivních dob, jak ho známe ze Země. Tedy, ne snad že by planeta Lokon byla kdovíjak technicky pokročilá, ale dost na to, aby kanibalismus zavrhla. Tak proč se na něm takovým nebo onakým způsobem účastní celá populace? A proč si Moru, jeden z místních lovců, vybral za oběť jednoho z technologicky nesrovnatelně vyspělejších průzkumníků z jiné planety?
The Sharing of the Flesh je i přes své stáří stále velmi zajímavou povídkou – zčásti pro zajímavé a neotřelé téma (které mě osobně oslovilo o to víc, že jsem se k povídce dostal ještě pod mohutným dojmem z geniálního filmu Cannibal Holocaust), zčásti proto, že, ač je to ve své podstatě sci-fi, svým prostředím a pojetím má mnohem blíž k fantasy – a tudíž se jí nemohlo stát, že by čas ukázal, jak naivní byla autorova představa o všech těch technických vymoženostech. No a největší podíl má nepochybně Andersonovo spisovatelské mistrovství.
Toto mistrovství ostatně vedlo k tomu, že povídka získala v roce 1969 cenu Hugo a dodnes se každých pár let dočkává nového vydání. Galaxy se ale může chlubit tím, že ji „objevil“ – právě v něm vyšla poprvé.
One Station of the Way (Fritz Leiber, 1968)
Už první řádky One Station of the Way (Jedna zastávka na cestě) mohutně sugeruje slovo „Duna“ – pouštní prostředí a vybavení i chování prvních postav se ani nesnaží zastírat inspiraci Herbertovým životním dílem. Záhy ale podobnost končí – tady nebudou žádní fremeni ani žádné koření, i když na červy narazíme. No, vlastně ne červy – hady. Okořeněno to bude trochou mezidruhového sexu, menší přestřelkou a hádkou bílého a černého hada, kapitána a prvního důstojníka vesmírné lodi na misijní cestě. Ale opravdu zajímavé to začne být až v okamžiku, kdy vyplují na povrch zarážející paralely mezi událostmi na pouštní planetě a tím, co se dělo na planetě Zemi před nějakými dvěma tisíci let…
Sweet Dreams, Melissa (Stephen Goldin, 1968)
Sweet Dreams, Melissa (Sladké sny, Melisso) je tak kratičká povídka, že o ní nemohu prakticky nic napsat, aby to nebyl spoiler. Ne že by si člověk nedokázal celou pointu během prvních pár odstavců odvodit, zvlášť pokud zná povídkovou tvorbu Johna Wyndhama, Harry Harrisona a mnoha dalších, ale proč to mám prozrazovat já… Krátká délka se také dost podepsala na tom, že povídka nezaujme – ne že by byla špatná, ale na těch pěti stránkách se ani nestihne rozvinout.
Subway to the Stars (Raymond F. Jones, 1968)
Tohle je první z povídek, které jsou exkluzivní pro recenzované číslo Galaxy (tj. nikde jinde nevyšla), a mě pořád není jasné, proč – začátek Subway to the Stars (Metro ke hvězdám) možná vypadá jako nějaký ubohý pozůstatek studené války: Harry Wiseman, velký odborník ve svém oboru, ale podivín, který moc nevychází s lidmi, zejména zaměstnavateli, dostane od CIA neodmítnutelnou nabídku: nechat se zaměstnat u firmy, která kdesi uprostřed Afriky provozuje těžební tábor, který je evidentně maskou pro něco jiného. CIA by to konec konců bylo jedno, ale teď se do oblasti stahují Rusové a evidentně se chystají tábor zničit, a to už CIA zajímá. Takže ať si Harry sebere svoje sakypaky a padá do Afriky, jestli chce ještě někdy dostat slušné zaměstnání. Ale brzy se to rozjede a dojde na celou řadu velmi zajímavých momentů, které mají co říci i dnes. Navíc je novelka velmi solidně napsaná, jak by člověk čekal od autora, který už v tom má čtvrt století zkušeností.
For Your Information (Willy Ley, 1968)
For Your Information (Pro vaši informaci) není povídka, ale úlitba tomu, aby časopis vypadal seriozně – pravidelná rubrika, ve které Willy Ley srozumitelným způsobem popisoval zvolená vědecká témata. V tomto čísle se zabývá dvěma problémy.
V kapitole The Discovery of the Solar System (Objevování sluneční soustavy) rozebírá, jak by se dala na dálku zjišťovat existence planet, když je v dalekohledu vidět jen slunce, a to ještě jen tak tak. Jako ne-fyzik nedokážu posoudit, nakolik jeho popis (podle kterého se planety dají odhalit podle toho, že se hvězda s planetami pohybuje kvůli posouvajícímu se centru gravitace soustavy po zvlněné dráze a ne po přímce) odpovídá realitě, ale vypadá rozumně.
Kapitola The Case of the Atomic Rocket (Případ atomové rakety) se pak zabývá konceptem rakety, která není poháněna tradičním tryskovým motorem, ale pomocí atomového reaktoru. Historie už nám ukázala, že jeho závěr v duchu „Dostali jsme se do fáze, kdy je vznik nukleárně poháněné rakety jen otázkou času“ byl trochu příliš optimistický. Ale důvody, proč tu atomové rakety pořád ještě nemáme, popsal dost přesně.
A Life Postponed (John Wyndham, 1968)
Poslední povídka Johna Wyndhama, A Life Postponed (Odložený život), také nebyla nikde jinde publikována, a tudíž jsem neměl jinou možnost než Galaxy 12/1968 sehnat. Ale stejně jako u The Cathedral Crypt musím prohlásit, že nebýt fanatik do Wyndhamovy tvorby, tak jsem si mohl námahu ušetřit, protože jde o povídku velmi slabou. Posuďte sami:
Willie a Cyra si zrovna uvědomili, že jsou do sebe zamilovaní a chtěli by se vzít. Má to jen jeden drobný filozofický problém na Willieho straně, který tu nebudu rozebírat, ale jeho výsledkem je, že si Willie vezme v práci neplacené volno na sto let a nechá se zmrazit, aby viděl, jestli se svět zlepší. Cyra ho pochopitelně následuje a zhruba v okamžiku, kdy tenhle úvod skončí, najednou Wyndham celou povídku zaříznul. Chápu, že se nechtěl přidávat k dlouhé řadě těch, kdo se rozhodli rozvést Orwellovu fantazii o půl stránky vlastních myšlenek, ale tak nějak bych čekal aspoň nějaký drobný konflikt mezi současností a budoucností. A zatím nic.
Jinn (Joseph Green, 1968)
Jinn je geneticky vyšlechtěná rasa nadlidí, upravených na větší inteligenci a podpořených tím nejlepším dostupným výcvikem. Žádný div, že vynalézají věci, u kterých normální lidé selhali, a žádný div, že je normální lidé nemají rádi. Tedy až na několik málo pokrokových jedinců, jako je profesor Morrison. Ale i jeho víra v to, že Jinn jsou pozitivním krokem vpřed, dostane trhliny v okamžiku, kdy mu do pracovny vstoupí student Tako Takahashi a ukáže mu, že vyřešil problém, nad kterým profesor neúspěšně strávil celý život – jak „naučit“ člověka živit se celulózou.
Spying Season (Mack Reynolds, 1968)
Poslední povídka časopisu, Spying Season (Špiónská sezóna) se v řadě aspektů podobá Subway to the Stars: vyrostla ze studené války, ale její dosah je větší a zajímavý i dnes, 20 let po válce, a také nebyla nikde jinde publikována. Jo, a také je dost pěkná.
Hlavním hrdinou je Paul Kosloff, občan Spojených Států Všeamerických. Zrovna se chystá na svůj sabbatical (dlouhé pracovní volno za účelem dobročinných výprav, soukromých vědeckých aj. výzkumů apod.), když ho kontaktuje výzvědná služba s tím, že by chtěla, aby sabbatical vedle návštěvy evropských příbuzných vyplnil drobným špehováním (Evropa je tou dobou ruským satelitem); nic velkého, stačí, když bude sledovat a hlásit nálady ve společnosti, jak jsou třeba běžní občané Spojené Eurasie spokojeni se svou vládou a jestli by se náhodou nechtěli pustit boje za osvobození.
Nejde ovšem o žádnou Bondovku. Paul nemá žádné výjimečné schopnosti ani povolení zabíjet, je to prostě obyčejný člověk, kterého si rozvědka vybrala prostě proto, že má v zájmové oblasti příbuzné a stejně je chtěl navštívit. Sotva se mu dá klást za vinu, že se postupně dostane až do ilegálních kruhů.
Zajímavé je, že si v povídce jsou Amerika i Rusko nesmírně podobné, byť se do stejného stavu dostaly opačnými prostředky – až se divím, že si toho Reynolds všiml už před čtyřiceti lety a že z toho pak neměl problémy, protože zrovna tohle Amerika docela nerada slyší. Líbila se mi i pointa, byť se ji autorovi podařilo dosáhnout jen za cenu těžko uvěřitelného dějového zvratu (pokud už by ta pointa měla být pravdivá, tak by v žádném případě nemohlo nastat to, co jí těsně předcházelo). Ale je to stejné jako u Saw – když je pointa dostatečně strhující, odpustíme i nesmysly, které jsou pro její dosažení nevyhnutelné.
Prosincové číslo časopisu Galaxy z roku 1968 jsem sháněl primárně kvůli jinde nevydané povídce Johna Wyndhama, nakonec jsem ale dostal velmi zajímavé čtení, které lze doporučit i lidem, kteří nejsou do Wyndhama blázni jako já. Když už ne kvůli Sharing of the Flesh, které si můžete přečíst i jinde, tak Subway to the Stars a Spying Season jsou myslím dostatečným důvodem pro pravidelné sledování eBaye…
