Rides a Dread Legion (Raymond E. Feist)
V České Republice čerstvě vyšla Zloba šíleného boha (Wrath of a Mad God), třetí a závěrečný díl šesté Feistovy ságy ze světa Midkemie. To je myslím ideální příležitost k tomu, abych sepsal své dojmy z první knihy sedmé ságy, kterou jsem právě dočetl. Sága se jmenuje Demonwar Saga (v češtině počítám asi „Válka s démony“, pořád lepší než hrozný překlad Darkwar Sagy jako „Válka temných“), její první díl nese název Rides a Dread Legion („Jízda děsivé legie“) a pojednává, překvapivě, o další invazi armády démonů do Midkemie. Narozdíl od Hadí ságy (Serpentwar Saga) tady ovšem démoni budou aktivnější. Možná – uvidíme, až za rok vyjde At the Gates of Darkness, protože Rides a Dread Legion je na démony až nečekaně chudá.
Rides a Dread Legion se odehrává asi deset let po událostech ze Zloby šíleného boha. Invaze Dasatiů byla za značných obětí zastavena a na Midkemii už se valí další hrozba. Přesně podle Feistova obvyklého schématu je ještě větší a nebezpečnější než všechny předešlé – pryč jsou doby, kdy si spisovatel vystačil s armádou temných elfů, démonem v čele lidské armády nebo s nesmrtelným nekromancerem podporovaným bohem zla. Teď to na Midkemii útočí všechno najednou – armáda démonů (ta samá, co v Hadí sáze vyhladila svět Šílu a způsobila exodus Saurů na Midkemii) se zatím drží v pozadí, ale dala do pohybu hvězdné elfy, nejmocnější elfí kmen, jaký zatím Feistův čtenář poznal (nepochybuji, že v další sáze vyleze na světlo další zapomenutá elfí větev, opět mocnější než všechny předešlé dohromady) a donutila ji hledat nový domov. Tím domovem nemá být nic jiného než Midkemie, svět, ze kterého všichni elfové původně pochází. Do toho se motá další temný mág, po zemřelém Leso Varenovi nastupuje Belasco, ještě schopnější a zdaleka ne tak šílený supermág. Na straně dobra stojí staří známí z Konkláve v čele s Pugem, kterým pomáhá opět několik nových postav – expert na démony Amirantha s bojovníkem Brandosem, obrněná kněžka Sandreena a odpadličtí hvězdní elfové Laromendis a Gulamendis. Do akce se konečně zase jednou dostane i půl člověk, půl Valheru Tomas. V menších rolích se vrací i hrdinové předchozích dvou ság.
Hned od prvních stránek se v Rides a Dread Legion objevuje něco, čeho jsem si před Konkláve stínů nevšiml – situace, postavy i zápletky působí jako lehce přebarvené a proházené díly skládačky, kterou už známe. Amirantha a Brandos nemálo připomínají Nakora s Ghudou z Královského bukanýra, Sandreena mi velice připomíná Erika (Hadí sága) a Solona (Slza bohů), Belasco se nijak podstatně neliší od Sidiho. Celková situace přímo křičí „Démoni na Šíle“ (Hadí sága) a „další trhlinová válka“ (hvězdní elfové nemají velký zájem na nějakém vyjednávání a „shodou okolností“ se na Midkemii vynoří dokonce na stejném místě jako nějakých sto let před nimi Tsurané). Jistě, i předchozí knihy vykazovaly určité společné znaky, například neustálou inflaci síly protivníků, ale vždy mi přišly nové a neokoukané. U Rides a Dread Legion mám bohužel neodbytný pocit, že ji Feist napsal podle pravidel pro diplomové práce – „když opíšeš jednu knihu, je to plagiát; dvě opsané knihy jsou článek, tři diplomová práce; opsáním čtyř knih vznikne kniha pátá“. Ještě že se tentokrát nevrátil Macros a Sidi – jsem si ale dost jistý, že přinejmenším Sidiho ještě potkáme, Feist si na to nejméně na třech místech „nenápadně“ připravoval půdu.
Zajímavé je, že to opakování se projevuje i v jazyce – nejméně na šesti místech jsem si všiml toho, že Feist použil nějaké neobvyklé přídavné jméno, aby ho hned v následující větě úplně zbytečně (ve všech případech existovalo vhodné synonymum) použil znovu, často k popisu něčeho úplně jiného.
Další nepříjemnou vlastností, na kterou u Feista nejsem zvyklý, je hodně zdlouhavý děj. Drtivou většinu knihy se jen kecá a kecá o něčem, co si čtenář znalý Feistova díla dokáže odvodit po prvních dvou větách rozhovoru a zbytek už je jen výplň, aby kniha dosáhla potřebné délky (když je autor placen od slova, má to svoje nevýhody…). Šokující je, že když už dojde k nějaké přelomové události, a že jich tentokrát mnoho není, odbyde ji Feist doslova pár odstavečky. Takže se celou dobu prokousáváte hromadou sena, aby, když se konečně začne něco dít, to zase hned přestalo.
Naprosto katastrofální je závěr knihy. Až dosud Feist exceloval v tom, jak dokázal i z mezilehlých dílů série udělat uzavřený celek. Dokonce i Mág (Magician), napsaný jako jedna kniha, působí po rozdělení na dva díly uceleně, natož ostatní knihy, které vždy skončily tak, aby všechno podstatné bylo uzavřeno. V Darkwar sáze se to začalo zhoršovat, ale teprve v Rides a Dread Legion Feist ukázal, jak se to dá pokazit – kniha není ukončená vůbec! „Polehčující“ okolností snad může být jen to, že se na svých skoro 400 stránkách ani nestačila rozběhnout, takže stejně nebylo co ukončovat, ale upřímně přiznávám, že mě tohle vědomí moc neuspokojuje. Mám velmi neodbytný pocit, že kdybych Rides a Dread Legion vynechal úplně, vlastně bych o nic nepřišel – ani z hlediska porozumění ději v dalším díle.
Hodně lidí říká, že Feistovy knihy mají ostře sestupnou tendenci a po Hadí sáze (v případě extrémnějších jedinců už „po Impériu“) už nestojí za to ho číst. Nemohu docela souhlasit – jak Riftwar Legacy (knihy kolem Krondoru, podle počítačových her), tak Legends (knihy z Midkemie, ale psané jinými autory) se mi dost líbí, tedy až na hrozného Jimmy Ručku – Vraždu v LaMutu dokonce řadím na jednu z prvních příček, dost možná i na tu úplně první. Od Konklávy stínů včetně však začínám mít obavu, jestli na kritice škarohlídů, že už se Feist vyčerpal, něco není – ani v Konkláve ani v Darkwar si nevybavuji nic, pro co by mi stálo za to je číst znovu, a velmi slabý dojem z Rides a Dread Legion mě skoro pokouší přestat nové Feisty číst úplně. Neudělám to, samozřejmě, když už mám koupených a přečtených 25 knih, tak se přece nezastavím, ale poprvé od okamžiku, kdy jsem přečetl Mága, k tomu mám nutkání. Doufám, že se to po At the Gate of Darkness nezmění ve skutečnost.
Netuším. Kolo času jsem nečetl (možná moje chyba, ale prostě nečetl) – a kdybych se do toho chtěl pustit, tak to nebude v češtině. Mimo jiné právě kvůli dostupnosti novějších dílů, která evidentně pálí i vás.
Vaši recenzi na „At the Gates of Darkness“ jsem četl. Nicméně, asi jsem více najivní a proto budu doufat, že mě autor nezklame. Nicméně jsem chtěl mít otázku, na kterou bych dostal rozumnou odpověď a k té smůle se netýká Feista.
Nevíte náhodou, jak se má vydání posledních dílů cyklu Kolo Času od Roberta Jordana, v češtině. Děkuji
Mě se Feistovy knihy vesměs také líbí, ale poslední tři ságy bohužel ne. Důvody jsem uváděl v recenzích, takže je nebudu opakovat. Ale proč ne, každému se líbí něco jiného. Podotknu jenom jednu věc: Pokud něco vysloveně zdůrazňuju, je to proto, že to podle mě je i v rámci Feistovy tvorby výjimečné – buď zvlášť dobré, nebo – což je bohužel případ At the Gates of Darkness – výjimečně špatné. Pokud jde o to uzavření ságy, bohužel vás zklamu – viz recenze druhého dílu (žádný strach, není v ní žádný spoiler).
Myslím, že budu asi prvním, který na této knize neuvidí tolik negativních vlastností jako vy.
Anglicky se neučím, takže jsem všechny, Feistovi, knihy přečetl v češtině a zatraceně se mi každá do jedné líbila. Z těch všech autorů z žánru fantasy, co jsem zatím přečetl, bych si dovolil říci, že Feist patří, dle mého úsudku, k nejlepším spisovatelům fantasy. Ba dokonce, bych jej postavil i před p. Tolkiena. To můj názor na autora.
Pravdu máte v jedné věci, Feist se ve svém rozsáhlém díle opakuje. Ovšem, když uvážím rozsáhlost jeho díla od „Mága“ až po „Rides a Dread Legion“, tak neznám jiného autora, který by napsal tolik knih a neopakoval se. Vezměte si, Feist napíše knihu úplně jiného charakteru s novým nápadem a mi jako jeho fandové řekneme bomba, ale za měsíc se ozve čtenář a řekne, tenhle námět pochází z této knihy od tohoto autora, napsanou nějakého dřívějšího roku. Stejně jako čtenář Vogin se s názvem obrací na Warcraft. Copak není knih napsáno již tolik, že se opakovanost musí někde objevit? Autor má svůj specifický styl a co mě zajímá, je:
autorovi knihy se čtou lehce,
mají myšlenku
a umějí vtáhnout do děje. Co ještě chcete…?
Také musím souhlasit, že každá další sága přináší větší a větší hrozbu. V knize „Zloba šíleného boha“ Pug rozpohybuje vesmírná tělesa a vrhne je na temného boha Dasatů, zda-li je temný bůh mrtev nás nemusí zajímat, to diskuze na někdy jindy. Ale, když už vyjde další sága – a bude probíhat tak, jak jste psali – s menší hrozbou, např. dnes již chabou válkou s Tsurany, nesmí vystupovat Pug. Proč? Přece, Pug, zastavil temného boha dasatů?
Nicméně si myslím, že tato kniha „Rides a Dread Legion“ má děj od počátku až do konce. Konec je pravda neuzavřený, ale to jsou i předchozí knihy. Feist se vždy snažil uzavřít dílčí děje svých knih, což se mu vždy povedlo, pravda?
Ale v otázce globálního a to myslím na všechny knihy od „Mága“ až po „Rides a Dread Legion“ je skoro vždy na konci každé knihy otazník… Předchozí a tato sága se začala více zajímat o Puga a jeho proroctví, a proto bych nezavrhoval její ukončení a naopak bych se těšil na další svazky.
Feista ctu odmalicka, fanda jsem, tudiz jsem to precetl, ale… na prvni pohled me zarazilo celkem solidni vykradeni Warcraftu, protoze Legie Demonu (presne tenhle nazev) ma nepochybne puvod tam.
Taky bych doporucil, aby uz tahle serie byla posledni a nejak dustojne se to uzavrelo…
V tomto článku je mnoho pravdy a dá se bohužel čekat, že Feist už asi nikdy nepřekoná Riftwar saga a Fairytale, na druhou stranu všechny jeho knihy neustále čtu jedním dechem, což se o většině jiných knih jiných autorů říci nedá. Tudíž i přes pravdivou výtku, že se Feist opakuje, musím říci, že se mi to opakování zatraceně líbí a doporučuji knihu každému, kdo Feista čte (tedy v originále, české překlady jsou s prominutím nepopsatelně hrozné, nebo dříve alespoň byly, v češtině jsem to nečetla už hodně dlouhou dobu).
Musím říct, že jsi vyjádřil přesně to, co jsem měl v hlavě i já. Taková Vražda v Krondoru, Slza Bohů nebo Vražda v LaMutu, které byly povětšinou hodnoceny velmi nízce, jsou mé nejoblíbenější a už se těším na den, kdy R.E.Feist vydá Plazivce :). Jinak parádní článek.