Grande Rokytka 2010

Vodácky velmi vydařený rok 2010 jsem zakončil 23. října akcí „Grande Rokytka“, při které se splouvá jedna z pražských stok Rokytka od Kyjského rybníka až do Vltavy. Asi jedenáctikilometrový úsek je sjízdný pouze v předem dohodnutých termínech, kdy je do říčky vypuštěna část vody z Kyjského rybníka. Není sice možná příliš zajímavý z vodáckého hlediska, ale nabízí velmi zajímavý a neobvyklý pohled na Prahu, pro který stojí za to využít příležitosti a splouvání se zúčastnit.

První velký stupeň na Rokytce

O letošní pouštění vody do Rokytky se postarala vodácká půjčovna Dronte, a to zdarma (s dobrovolným příspěvkem 30 Kč za vodáka). Zpětně mě trochu mrzí, že jsem pro loď automaticky zamířil ke konkurenčnímu Boatparku – na jeho služby si sice nemůžu stěžovat, ale vzhledem k nutnosti starat se o dopravu lodi sám jsem tak byl odkázán na nafukovací Pálavu, se kterou je Rokytka až příliš jednoduchá; kdybych místo toho nakoukl ke Dronte, zjistil bych, že si můžu půjčit klasickou plastovou Vydru, o jejíž dopravu by se mi postarala půjčovna. No nic, tak příště.

Shromaždiště vodáků na startu je na parkovišti různých podivných strojů na GPS 50°5’49.064″N, 14°32’22.588″E, skutečný start pak kdekoliv po proudu, kde naleznete rozumný přístup k vodě. Akce měla začít v 10:00 s tím, že v 9:30 bude výklad trati a voda poteče do 13 hodin. Já už jsem kdysi dávno Rokytku jel (na kajaku), ale přesto jsem se rozhodl na výklad trati přijít. A dobře jsem udělal: O Rokytce jsem se sice nedozvěděl nic zásadního, co bych si nepamatoval z minula, ale padla jiná důležitá informace – a to, že vodu stopnou už v jedenáct. Ve světle této informace jsem zavrhl původní plán, že nebudeme věci hrotit a vyplujeme někde ve středu pelotonu, abychom se měli případně na koho obrátit o pomoc, ale spustili jsme loď na vodu hned, jak to šlo – tzn. hned po výkladu trati a se značným předstihem před kýmkoliv dalším (na co ti lidé čekali fakt nechápu…).

Rokytka je docela jednoduchá říčka, bez problémů by ji měli zvládnout i začátečníci, a to navzdory mnoha menším i větším stupům po cestě. U Kyjského rybníka je trochu problém s přístupem k vodě a i řeka je v tomto úseku dost zarostlá větvemi a ostružiním (vřele doporučuji vzít si helmu, pokud možno na hlavu a ne do batohu!), ale samotné splouvání je dost jednoduché. První těžké místo se objeví až u hráze Hořejšího rybníka po cca 4 kilometrech, kde je vysoký a hodně ošklivý stupeň (viz foto v úvodu; pozor, na fotce to ještě vypadá docela krotce). GPS souřadnice jsou 50°5’58.625″N, 14°31’20.657″E, ale to je informace na houby, protože správné místo poznáte spíš z toho, že už se točíte ve válci :-). Jednodušeji se to pozná podle mostů – za druhým železničním mostem následuje po asi deseti metrech menší most pro pěší, a to už je nejvyšší čas zapíchnout loď k jednomu z břehů, protože hned za zatáčkou už je zmíněný stupeň. A ten důrazně doporučuji si napřed obhlédnout a teprve potom se rozhodnout, jestli ho jet. Upřímně řečeno, ať jsem se na něj díval z které strany chtěl, pořád se mi zdál pěkně hnusný i pro tu Pálavu – vliv na to nepochybně měla i vzpomínka z měho prvního splouvání Rokytky, kdy jsme odtamtud kolegu kajakáře tahali asi čtvrt hodiny. Nakonec jsem se rozmýšlel tak dlouho, až nás dohnali první kajakáři s házečkou, a s nimi na břehu jsem se nakonec odhodlal to risknout. V singlu a bez věcí. Dopadlo to docela dobře, ale jednoznačně říkám, bez zachránců na břehu bych do toho nešel – on není problém v tom, že by to snad bylo příliš těžké, ale v tom, že kdyby se něco stalo, tak se z toho válce bude dostávat pěkně blbě. Pokud to nechcete riskovat, po pravé straně se to dá bez problému přenést.

Asi půl kilometru za tímto stupněm je druhý, podobný, ale jednodušší – výška je zhruba stejná, ale sklon je mírnější a netvoří se tam tak velké válce. Pokud se rozhodnete přenést, i tady to jde vpravo.

Potom už Rokytka běží docela klidně a bez problémů až do Vysočan, kde je třetí vysoký stupeň. Bohužel jsem si nepoznamenal, kde přesně leží, ale mám za to, že to je u hřišť naproti Vysočanské nemocnici. Každopádně tam je Rokytka úplně rovná a stupeň je vidět už z dálky, takže není problém včas zastavit a prohlédnout si ho. Je velmi podobný prvnímu stupni, ale říčka je tam širší a válce menší. Dá se bez větších potíží sjet.

Poslední potenciálně problematický úsek začíná kousek za křižovatkou Sokolovská – Českomoravská – Spojovací, kde se Rokytka výrazně zúží a vede regulovaným korytem, ve kterém se nedá zastavit a už vůbec ne vystoupit. Krátce po sobě tam jsou tři stupně, které jsou poměrně nízké a jednoduché a vůbec nechápu, jak jsem se na tom třetím dokázal tehdy na kajaku vyklopit :-). Pokud chcete následovat v mých šlépějích, doporučuji s tím vyklápěním počkat také až na třetí stupeň, protože jinak se vám bude pěkně blbě nasedat.

Zbytek cesty až do Libně už je zase docela jednoduchý a poklidný, stejně jako 99% celé trasy. Skutečně – Rokytka není žádná adrenalinová divočina, až na zmíněná problematická místa je to pohodová jednoduchá říčka vhodná i pro začínající vodáky (tedy aspoň na nafukovacích lodích), většinu cesty úplně rovná. Zajímavou ji činí jednak pozdně podzimní splouvání (letos to bylo ještě v říjnu, ale poprvé jsem ji splouval začátkem listopadu), ale hlavně to, že poskytuje úplně nezvyklý pohled na Prahu: až na několik málo míst z vody nespatříte budovy, skoro celou cestu si můžete myslet, že proplouváte nějakou divočinou. Rozhodně byste neřekli, že těsně vedle vás je jedna z nejrušnějších ulic v Praze (Průmyslový okruh).

Pár slov k počasí: Nevím, jak to Rokytníci dělají, ale v obou případech, kdy jsem Rokytku jel, se udělalo opravdu krásně. Krátce po vyplutí vylezlo sluníčko, rozpustilo jinovatku a rozveselilo celý den. Voda je pochopitelně poněkud studenější, než jsme v tomto ročním období zvyklí z krytých bazénů, ale mohu vás ujistit, že se menší koupel přežít dá*); nezkoušel bych to ale moc často, Rokytka přeci jen nepatří k nejčistším českým potokům. Ale jak říká Nietzsche, co mě nezabije, to mě posílí…

*) Ten pes, co po nás chtěl ve Vysočanech skočit, si ale zjevně myslel něco jiného, protože ho myšlenky na „trhej, kousej“ přešly hned poté, co za námi hupsnul…

Jsem rád, že jsem tentokrát na Rokytku nezapomněl a ohlídal si termín jejího konání. Bylo to příjemně strávené sobotní dopoledne a také rozloučení s vodou pro rok 2010. Teď budu muset čekat až na konec března na Orlici, kterou si tentokrát rozhodně nechci nechat ujít.

Podobné příspěvky:

3 komentáře “Grande Rokytka 2010”

  1. avatar pepak napsal:

    Letos bylo o dost míň vody a následkem toho byly stupně vyšší (a ještě se na nich drhlo). Ale stejně to bylo super. Příští rok to zkusím s obyčejnou otevřenou kanoí.

  2. avatar pepak napsal:

    Raft.cz. Klikni na „Výpis všech akcí“.

  3. avatar tik napsal:

    Brezen? Orlice ? Google mi nepomohl – kde se da najit dalsi info ?

Leave a Reply

Themocracy iconWordPress Themes

css.php