Conan the Barbarian – první poslech
Šest dní a nocí plných netrpělivého očekávání, kdy konečně dorazí nová nahrávka soundtracku Conan the Barbarian od Basila Poledourise (v podáíní Pražského filharmonického orchestru a sboru), je konečně za mnou. DvojCD dnes dorazilo a já mám za sebou první poslech. Pokud ještě pořád váháte nad koupí tohoto soundtracku, třeba vás přesvědčí moje první dojmy, jak se mi nová nahrávka líbí ve srovnání s klasickou (nicméně často kritizovanou, i samotným Poledourisem) nahrávkou z Říma.
Ale ještě než se svými neumělými slovy pustím do bezuzdného nadšení, odbydu si jednu nepříjemnou povinnost, která se týká grafického provedení CD. U soundtracků bývá zvykem vyjít z grafiky plakátu (nebo plakátů) a také pochopitelně z fotografií přímo z filmu. Pokud vím, nebylo dosud oficiálně potvrzeno, že se producentům nové nahrávky nepodařilo získat práva na tyto materiály, ale skutečnost, že na celém balení není ani jeden obrázek navazující na původní grafiku, to velmi silně naznačuje. Ale to by ještě nevadilo, filmové materiály nejsou absolutně nezbytné pro vytvoření pěkného coveru. V případě Conana však došlo k něčemu, co prostě nechápu – grafické pojetí všeho, od přední strany bookletu přes zbytek bookletu a zadní cover až k postisku CD je vysloveně hnusné. Škoda, protože bych se vůbec nedivil, kdyby nepovedené tiskoviny spoustu potenciálních zájemců od koupi CD odradily 🙁
A teď už k samotné hudbě. V dalším textu budu předpokládat, že soundtrack z Conana znáte, buď z některého CD (nejlépe pochopitelně z fanouškovské verze SCDC, kterou i po sedmi letech považuji za referenční – a nejen proto, že jsem se na ní podílel) a pokusím se vyjádřit, jak na mě Conanův rerecording působil. Je to trochu ztížené tím, že o hudbě psát neumím, ale co nadělám – nadšení ze sebe musím nějak dostat 🙂
Prologue/Anvil of Crom – Ještě před poslechem jsem se podivoval, kdo asi tak namluví prolog o Conanových dobrodružstvích, v originále sugestivně pronášený kouzelníkem Akirou. Řešení se ukázalo jako velice prosté – Prologue obsahuje jenom hudbu (konkrétně tedy bicí), bez mluvení. Mě osobně tento přístup vyhovuje, protože mě zajímá ta hudba a ne ten úvod; a kdybych snad někdy po Akirově prologu zatoužil, mohu si ho pustit z původního Milanovského vydání. Horší je, že ten prolog je nějaký slabý, použité bubny neznějí tak dunivě jako v originálu.
Naproti tomu Anvil of Crom je bez nejmenších pochyb tou vůbec nejlepší verzí skladby, jaká vůbec existuje – možná to je svatokrádež, ale považuji ji za lepší než samotný originál, kterému je sice velice blízká, ale je mohutnější a brutálnější.
Riddle of Steel/Riders of Doom – S touto skladbou si to u mě pražští filharmonikové rozházeli na albu Cinema Choral Classics před třinácti lety (a po nich průběžně každý další orchestr, který se pokusil skladbu znovu nahrát, včetně Andaluského filharmonického orchestru pod taktovkou samotného Basila Poledourise ve španělské Ubedě), dnes tedy dostali šanci napravit si reputaci. Výsledek je charakteristický pro celé dvouCD – v drtivé většině to je velmi přesný převod, kde rozdíly spočívají zejména v tom, že jednotlivé nástroje jsou lépe odlišitelné, ale sem tam to orchestru nebo orchestrátorovi „ujelo“ a odchylka vysloveně trhá uši; zde jde zejména o těch pár sekund na rozhraní mezi Riddle of Steel a Riders of Doom. Naproti tomu musím pochválit sbor, který konečně zní tak, jako v originálním znění. Škoda jen, že se autoři v textu bookletu nepodělili o to, jaká vlastně slova použili – myslím, že by to po těch mnoha letech, kdy po původním textu pátrala spousta badatelů, zajímalo nejen mě.
The Gift of Fury – Popravdě řečeno, ani na druhý poslech jsem si téhle stopy prakticky nevšiml. Beru to tak, že jde o skoro přesnou rekonstrukci původní verze, bez zvláštních silných nebo slabých stránek.
Column of Sadness/Wheel of Pain – Stejně jako Anvil of Crom, i tohle je naprosto špičkově provedená skladba, kde je najednou slyšet i to, co tam dřív snad ani vůbec nebylo 🙂
Pit Fighter – Další velmi přesný převod, o to cennější, že původní stopa byla na dostupných materiálech tou nejvíce poničenou, takže je skvělé slyšet ji v pořádné kvalitě zvuku. I když se nemohu zbavit dojmu, že ten původní zhoršený zvuk dodával skladbě na brutalitě a syrovosti, která z rerecordingu tak cítit není.
Kdybych měl něco namítnout, tak opět něco, co je typické pro celý rerecording – „Pit Fighter“ sice odpovídá tomu, co se děje na plátně, ale bootlegový „Gladiator“ se mi líbí víc. Totéž „Prologue (original)“ (rerecording) vs. „Discipline of Steel“ (bootleg), „The Street of Deviants“ (rerec.) vs. „Haven for Thieves“ (bootleg) nebo „Head Chop“ (rerec.) vs. „Doom Decapitated“ (bootleg). Přejmenovány jsou i některé skladby z oficiálních vydání soundtracku, což jen dál posiluje dojem, že Fitzpatrick a spol. nedokázali získat práva k filmovým materiálům.
Prologue (original version) – Šestá stopa má dvě části. První je úplně nová a nikdy neslyšená sekvence pro bicí, která připomíná Prologue, ale přeci jen se znatelně odlišuje. Druhou část tvoří bootlegová Discipline of Steel, která podkresluje Conanův výcvik ve zbraních i jemnějších uměních. Pokud mohu soudit, tahle druhá část je převedena úplně přesně.
Atlantean Sword – Conan je propuštěn a pronásledován psy prchá do prastaré jeskyně, kde dostane svůj nový meč. V rerecordingu bohužel ve verzi, která je méně výrazná než na originálním vydání, hudba se místy slévá na místech, kde by neměla.
Wolf Witch – Opět jedna ze skladeb pouze pro bicí, která dříve nebyla oficiálně dostupná a na bootlegu trpěla velmi slabým zvukem. Tady je slyšet dobře a jasně, ale nejsem úplně spokojen s použitými bubny – ty původní mi i přes špatný zvuk připadají dunivější.
Theology/Civilization – O jedné z nejlepších stop, které na Conanovi najdeme, by se do jisté míry dal říct přesný opak Atlantean Swordu – jednotlivé noty a nástroje tu jsou mnohem víc oddělené než na původním soundtracku, kde do sebe postupně vplouvaly. A – jak ironické – originál se mi opět líbí víc, právě v tom, co jsem na rerecordingu jiné stopě vyčítal. Na druhou stranu jsem dalek toho, abych nové vydání zatratil – stejně jako v Column of Sadness jsou tu slyšet části, které nikdy dříve slyšet nebyly, a vzhledem k tomu, jak do hudby padnou, je klidně možné, že to jsou právě ty části, co Poledouris původně v soundtracku chtěl, ale italští hudebníci mu je nedovedli zahrát.
Velkou vadou je dlouhá, asi sekundová pauza mezi Theology a Civilization.
The Street of Deviants/Hopefuls at the Tower of Set – Brr, tyhle názvy stop nesnáším – chci svůj Haven for Thieves! Spolu s následující stopou jde o první větší zásah do skladby soundtracku – původně byly dvě stopy, teď jsou taky dvě stopy, ale je to úplně jiné. Haven for Thieves (já si fakt nemůžu pomoct, na Street of Deviants si nezvyknu), který byl původně samostatný, je z nejasných důvodů spojen s Tower of Set, a ta je zase naopak rozseknuta na dvě části (Hopefuls at the Tower of Set se odehrávají při průniku do věže, následující stopa The Tower of Set pak obětní ceremonií). Aspoň že mezi „devianty“ a „doufajícími“ je pár sekund nového materiálu.
The Tower of Set/Snake Attack – Svoje hlavní výhrady už jsem uvedl u předchozí stopy, tady už doplním jen to, že jsem při poslechu rozpolcen: Provedení na rerecordingu má plnější zvuk a řadu dodatečných detailů, a navíc prý bylo právě tím, co Poledouris zamýšlel, ale originální nahrávka z Říma se mi v některých detailech líbila lépe. Zatím si neumím vybrat, kterou verzi preferuji.
Infidels – Pokud mohu soudit, je to prakticky totožné jako v originální verzi, a zdá se mi, že i kvalitou zvuku (to není dobře).
The Tavern – Jde o pospojované bootlegové stopy The Escape (druhá polovina) a Tavern Source, v obráceném pořadí. Proč obráceném, to je jednoduché – následující stopa Wifeing hudebně navazuje na The Escape, tudíž The Escape musí pochopitelně být na konci a ne na začátku. Otázka, proč je to spojené, už je složitější – booklet tvrdí, že z hudebních důvodů, já se ale při poslechu nemohu s tímto názorem ztotožnit. Nepříjemné je zvýšené tempo skladby.
The Wifeing – Conanovo a Valeriino milostné téma je v rerecordingu velmi podobné originálu – ale ne stejné. Výběr lepšího opět musím odložit na pozdější dobu, až budu mít za sebou víc poslechů.
In the Court of King Osric – Stejně jako The Tavern i Court mi přijde dost uspěchaný, jako kdyby Osric měl něco neodkladného na práci a tak potřeboval audienci zkrátit.
Conan Leaves Valeria/The Search – Opět jednou vynikající skladba, která mě na rerecordingu mate. V naprosté většině je nahrávka věrná originálu, ale vždycky jednou za občas se tam ozve změna, který mi vůbec nesedne a celého mě rozhodí. Jednou to je rychlejší tempo, podruhé delší pauza mezi první a druhou částí, potřetí nota ukousnutá v půlce, a tak podobně.
The Mountain of Power/Capture – Skoro přesná interpretace původního materiálu, ale s výraznějším zvukem; opět jsou slyšet i nástroje, kterých jsem si nikdy předtím nevšiml.
The Tree of Woe/Recovery – Budu si muset tuhle stopu podrobněji srovnat s originální, protože se mi pořád zdá, že je časováním úplně mimo – že Tree of Woe je nějaký krátký a Recovery zase nějaké dlouhé. Jinak platí totéž, co jsem uvedl u Conan Leaves Valeria/The Search.
The Kitchen/The Orgy – Moje nejoblíbenější stopa, ze které jsem v důsledku měl největší obavy – naštěstí zbytečně, provedení je úplně skvělé. The Kitchen je dokonalá, v The Orgy mě v polovině ruší příliš výrazný motiv Poledourisovy dcery Zöe (2:51-3:25), aby mě na konci (od 5:20 dále) v opět velmi výrazném podání lesního rohu úplně uchvátil. Najde se ještě pár rozdílů proti originálu (kolem 4:46, například), ale za sebe říkám, že to věci jen pomohlo a už tak skvělá skladba je ještě lepší.
Orgy Fight – Moc pěkný mix mezi Anvil of Crom a Riders of Doom, kterému jen prospívá, že orchestr Anvil of Crom interpretuje opravdu výborně.
Funeral Pyre – Asi v 0:25-0:26 je hrozný falešný moment, ze kterého už jsem se po celý zbytek stopy nevzpamatoval a pevně se rozhodl, že tahle stopa patří mezi ty méně povedené.
Battle Preparations/Battle of the Mounds Part I – Po bubnových přípravách, na kterých není co zkazit, zní začátek skladby úplně jinak než na originální nahrávce, a i kdyby tohle měla být skladatelova preferovaná verze, tak mě se nelíbí. Druhý problém je s chorály, v první polovině mi znějí úplně špatně (prostě se opakuje nějaký dvouslovný výkřik). Pak se to ale zase srovná a poslední třetina už je velice dobrá.
Není mi úplně jasné, proč se v bookletu píše, že Battle Preparations jsou tady slyšet poprvé, protože se do filmu nedostaly. Ale jistěže dostaly, akorát ne až před Battle of the Mounds, ale už před The Kitchen/The Orgy…
Battle of the Mounds Part II – Co to proboha je za nástroj a jeho melodii v 0:28? Jsem ochoten věřit, že to italští hudebníci z originální nahrávky nedokázali správně zahrát, ale jedním dechem dodávám – díky jim za to!
Battle of the Mounds Part III/Night of Doom – Opět jedna ze skladeb, které jsou velice podobné originálu, ale čistší, s lepším rozlišením nástrojů; řada z nich na původní verzi slyšet nebyla. Kdybych měl mít nějakou výhradu, tak tu, že místy jsou ty nově slyšitelné části výrazné až příliš.
Head Chop – Blbý název, nic moc provedení. Že se výrazně liší od originálu bych překousl, ale to zakousnutí v 0:32 odpustit nemohu.
Orphans of Doom/The Awakening – Viz Battle of the Mounds Part III – věrné podání, jen s lepším zvukem a výraznějším oddělením nástrojů a místy, kde se to hodí, nějakým tím drobným obohacením v orchestracích.
Epilogue/End Titles – Závěrečné titulky jsou opět verzí Anvil of Crom, a proto nepřekvapí, že jsou perfektní – o hodně ostřejší a agresivnější než originál.
Theology/Civilization (alternate) – Stopy jako The Tavern nebo Conan Leaves Valeria někam zběsile pospíchaly, tady je zase tempo o hodně pomalejší než u normální verze. Proti původní nahrávce to pořád působí divně, ale IMHO je to lepší než verze z prvního disku – minimálně proto, že na sebe jednotlivé pasáže lépe navazují.
The Tower of Set (alternate) – Alternativní verze nemá celkem nic společného se skutečně použitou The Tower of Set, zato nese více než jen náhodnou podobnost s The Mountain of Power. Akorát je tišší, mírnější, komornější.
Battle of the Mounds Part II (original version) – Zajímalo by mě, vůči čemu je tahle verze „originální“ – proti původní nahrávce určitě ne. Kromě prvních cca dvaceti sekund jako by z oka (nebo ucha?) vypadla rerecordingové Battle of the Mounds Part II, a těch změněných dvacet sekund je, bohužel, podle mě změnou k horšímu.
Chamber of Mirrors – Na tuto stopu z druhého dílu Conana (Conan Ničitel, Conan the Destroyer), na soundtracku známou jako Crystal Palace, jsem se velice těšil, mimo jiné proto, že je to jedna z mých nejoblíbenějších soundtrackových skladeb vůbec. Bohužel to nedopadlo úplně ideálně – úvod je proti originální verzi hodně zpomalený, pak přijde boj s Toth-Amonem, kde je citelně znát pozitivní efekt výraznějších bicích a mohutnějšího orchestru, ale tím jako kdyby se orchestr vyčerpal, protože ve finále bitvy, kdy Conan najde slabé místo netvora, už hudba jen občas dosáhne mohutnosti původní verze a nikdy ji nepřekoná. Škoda.
Riders of Doom (orchestral) – Co znamená „orchestral“ na soundtracku, který je celý orchestrální, bez jediného samplu? No přeci to, že skladbu hraje jenom orchestr, bez doprovodu sboru. Ze začátku mě skladba docela vyděsila, protože zní dost hrozně – jako z nějaké levné kompilace. Ale asi od třetiny nabral orchestr obrátky a už to jelo i bez sboru – dokonce mi většinu času ani nechyběl. Ve výsledku tedy skladbu hodnotím pozitivně. Ale stejně v mé hitparádě „ochuzených“ verzí zůstává jedničkou elektronické demo Cutthroat Islandu…
Po prvním poslechu je samozřejmě ještě brzo na dělání nějakých závěrů – napřed potřebuji počet poslechů všech verzí aspoň trochu srovnat. Ale předběžný dojem je, že se mi sice asi nesplnila moje touha po ještě lepším Conanovi, ale současně jsem si dost jistý, že se nenaplnily černé vize škarohlídů o tom, že „rerecordingy nestojí za nic, nejlepší je vždy originál“. Nový rerecording Conana řadím předběžně jen na stejnou úroveň jako verzi původní, tj. nejlepšího soundtracku, jaký jsem kdy slyšel. Jestli je tohle důvod pro zklamání, tak jsem tedy zklamán…
Podle mě jenom hráli noty a snad ani film neviděli, udělali z toho lidové poskakovačky, napětí a dramatičnost originálu je fuč, nechci se rozepisovat, už jsem to i smazal …….
Různé provedení téhož by mi nevadilo, falešné provedení ano. A tím bych to uzavřel.
Já vím, že v původní verzi ta horna není (nebo není slyšet), ale falešně tam není nic. Jen prostě trochu nešťastně ten nástroj vyleze. Myslím, že mám Barbara dobře naposlouchaného, jen se obávám, jestli většina fanoušků (včetně tebe) se netěšila na to samé, jen zahrané bez chyb a s vyčištěným zvukem…ale tak to prostě být snad ani nemůže. Posloucháš vážnou hudbu? Tam by sis na různá provedení toho samého zvykl…
Pokud neslyšíš tu hroznou falešnou notu v Funeral Pyre ve 23. sekundě (tak jsem to napoprvé o dvě sekundy netrefil, omlouvám se za ten zločin), tak si můžeš jen gratulovat, že Conana nemáš tak moc naposlouchaného, aby ti to vadilo (a nebo možná bylo CD masterováno v různých verzích a v té tvé to není). Totéž u Battle of the Mounds Part II, a totéž u chorálů Battle of the Mounds Part I. V tom případě tě ani mé ostatní výhrady nemusí trápit. Ale za sebe říkám, že nebudu lakovat skutečnost na růžovo jenom proto, že jde shodou okolností o můj oblíbený soundtrack.
Teda, některé ty kritické připomínky jsou docela mimo, třeba Battle of the Mounds Part II ohledně té 28. vteřiny, co je na té části špatného? Prostě trubky…nebo to Funeral Pyre, to ohledně 25. vteřiny…akorát snad horna nebo co je chvilku slyšet víc, nic falešného tam není a kvůli tomu odsoudit celou více jak 5ti minutovou nahrávku, která je v pohodě…no nevím…nebo netuším, co je špatného na chorálech v Battle of the Mounds Part I, dyť je to stejně jako původně, akorát tam to bylo méně výrazné…
O notových notacích a jejich shánění nevím absolutně nic. Zkusil bych se obrátit na Jamese Fitzpatricka, za jakých podmínek je možné se k notám dostat.
Zdravím, chtěl jsem se zeptat, zda by nebylo možné někde sehnat notaci pro celý soundtrack? Jako pofidérní člen podkrkonošského symfonického orchestru a nadšený milovník fantasy a Conana bych byl naprosto uchvácen při představě živého předvedení třeba skladby Anvil of Crom:-).
No, já si to objednal minuly tyden uz po prvnim clanku. Uvidime, kdy to dorazi. Doufam, ze co nejdrive…