And Eternity (Piers Anthony)
Není to tak dlouho, co jsem tu popisoval výborný šestý díl série Inkarnace nesmrtelnosti, který u nás bohužel nevyšel – For Love of Evil. Dnes pokračuji dílem sedmým, závěrečným, který se jmenuje And Eternity a zabývá se, vcelku evidentně pro toho, kdo zná předchozí díly, Bohem – respektive ani ne tak Bohem jako spíš uzavřením všech otevřených témat celého seriálu v čele s neustále zmiňovaným ale nikdy neuskutečněným finálním konfliktem mezi Dobrem a Zlem.
Hlavní hrdinkou knihy je Orlene – dcera Orb, která právě spáchala sebevraždu kvůli smrti svého dítěte (viz události popisované Ve skleněných hodinách). Tento formálně špatný čin posunul její duši přesně do rovnováhy, což Orlene akorát vyhovuje – může se tak bez větších problémů stát duchem a pátrat po duši svého dítěte. V tom jí pomáhá Jolie (Satanova první manželka, viz For Love of Evil). Oba duchové ovšem záhy zjistí, že hledání Gawaina II. nebude až tak jednoduché – jeho duše se zmocnila Noc, osmá inkarnace, která se dosud v sérii vyskytla jen velmi krátce v šestém dílu, a Noc si klade podmínky: Orb musí od každé ze sedmi hlavních inkarnací získat určitou věc, která následně poslouží k záchraně Gawaina II.
No a tím je vlastně definována většina děje knihy – Orlene se za účinné pomoci Jolie postupně seznamuje s jednotlivými inkarnacemi (v pořadí, jak šly knihy). U každé inkarnace zjišťuje, že ji s ní pojí určité pouto (Smrt je přítelem Orleniny tety Luny, Čas byl otcem jejího dítěte, Osud její babičkou, Válka otcem, Příroda matkou a druhou manželkou Satana), a od každé dostává dvě nabídky na získání požadovaného předmětu: jednu zdánlivě jednoduchou, ale reálně nemožnou, a druhou takřka nesplnitelnou. Orlene však dokáže nemožné a všechny předměty získá – všechny, až na jeden. Zbývá ještě požehnání od Boha, zdánlivě to nejjednodušší…
Kniha velmi připomíná dva své předchůdce, Se zamotaným vřetenem a Vládu rudého meče. Z Meče si bere svou „questovou strukturu“, kdy se Orlene – stejně jako před ní Mym-Válka – postupně seznamuje s jednotlivými inkarnacemi a plní jejich úkoly (Mym při seznamování musel řešit situace, kdy válečné snažení lidí zasahovalo do výsostných práv ostatních inkarnací). Vřeteno se zase projevuje v tom, jak v jednom těle existuje několik vědomí (z důvodů, které by bylo příliš složité vysvětlovat, se Orlene s Jolie „ubytovaly“ v těle Vity, mladistvé prostitutky a narkomanky), která si vzájemně radí, jak tu kterou situaci vyřešit.
Jak už jsem napsal, kniha uzavírá celý cyklus a dokončuje všechno, co z předchozích dílů zůstalo dokončené. To je super, ale nese to s sebou i tu nevýhodu, že je děj dost předvídatelný. U starších knih čtenář nevěděl, jak jednotlivé inkarnace fungují a jak přesně vlastně bude vypadat finální souboj. V Eternity už všechny zúčastněné inkarnace podrobně známe a jakkoliv neznáme přesnou podobu pointy, víme, o co v ní půjde – mimo jiné i proto, že to je výslovně řečeno v prvních kapitolách knihy (což je autorův krok, který jsem doteď nepochopil – pro orientaci čtenáře v ději není tato informace vůbec podstatná, klidně by to počkalo do šokujícího odhalení těsně před koncem). Knize to dost ubírá na zajímavosti, nejednou jsem se při čtení přistihl při tom, že mě vlastně ani moc nezajímá hlavní dějová linie a spíš se těším na ty okamžiky, kdy na scénu přijdou staré známé inkarnace a Orlene něčím překvapí.
Celkově řadím And Eternity zhruba na úroveň Války – líbí se mi víc než Čas a Osud, ale nedosahuje kvalit Přírody a už vůbec ne skvělé Smrti a Satana. Kniha je velmi dobře napsaná, za přečtení stojí, ale jako vyvrcholení rozsáhlé série je pro mě spíš zklamáním.
